Pokud máte zájem o spřátelení, piště mi to prosím SEM !!!Díky předem:)

A pokud máte zájem o to, abych vám zaslala pokračování Satan proles na mail, stačí jen napsat na mail, který jsem kvůli tomu vytvořila, a ze kterého vám to budu posílat... Je to: Satan.proles@seznam.cz :)...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

..HOME..


1.část-Spánek

26. února 2009 v 17:43 | Dara |  Spánek


1.
Bella Swan:
Byli jsme s Edwardem na naší louce. On ležel na trávě s jednou rukou za hlavou a jednou mě držel kolem pasu. Vítr si hrál s jeho bronzovými vlasy. Oči měl zavřené. Já jsem nad ním seděla a pořád jsem nemohla uvěřit, že mě tenhle bůh miluje. Zrovna mě. Byli jsme na naší louce několik nespočetných okamžiků. Nikdo nic neříkal. Sem tam byl slyšet ptačí zpěv. Pak najednou Edward ztuhl. Ale víčka měl pořád zavřená.
,,Edwarde?'' ptala jsem se hned. Nic.. Žádná odpověď. Žádný náznak ničeho.
,,Edwarde?!'' zkoušela jsem to znovu a trochu s ním zatřásla. Opět nic.
,,Edwarde, co je ti?'' pořád jsem s ním cloumala, ale pořád se nic nedělo. Cítila jsem, jak na mě jde hysterie.
,,Edwarde!! No tak! Tohle není vtipné!! Do prčic co ti je?'' ptala jsem se pořád dokola.
,,Spí'' ozvalo se odněkud. Okamžitě jsem ztuhla. Ohlédla jsem se. Nikdo tam nebyl. Prohledávala jsem očima celou mýtinu, ale nikoho jsem neviděla. Copak jsem si to vymyslela?
,,Tady jsem'' řekl opět ten hlas a já se otočila za tím, co jsem slyšela. Hned jsem ztuhla, protože jen co jsem se otočila, seděl naproti mně mladík. Upír. Měl červené oči. To nebylo dobré. Na sobě měl obyčejné jeansy a černé triko. Měl krátké černé vlasy. Byl opravdu hezký. Aby taky ne, vždyť to byl upír..
,,Ty budeš Bella, viď?'' řekl mi a na tváři mu zacukaly koutky úst.
,,A-ano..'' vykoktala jsem ze sebe. Měla jsem opravdu strach. Edward pořád jen ležel v trávě. Nehýbal se, ale dýchal. Na tváři měl starostlivý výraz.
,,Kdo - Kdo jsi?'' zeptala jsem se po chvíli.
,,O, promiň. Zapomněl jsem na vychování. Mé jméno je Daniel. Daniel Volturi.'' řekl a lišácky se na mě usmál.
A sakra! Volturi.. Přijeli mě zkontrolovat. Problém byl, že jsem člověk. Pocítila jsem vlnu neklidu, strachu.
,,Neboj, nic se ti nestane.. Zatím'' řekl a opět se usmál.
,,Proč jsi tu? Co je to s Edwardem?!'' hned jsem se ptala s trochou hněvu v hlase. Nechápala jsem, kde se ten hněv vzal. Jak mohl hněv vystřídat strach?..
,,Ale, Bello. Na to proč jsem tu přijdeš sama. Jsem jen malá kontrola. A jsem sám. Jak vidím, nejsi upír. To pro tebe nebude dobré. A co se týče Edwarda. Jak už jsem řekl, spí.'' odpověděl mi.
,,Jak to, že spí?'' ptala jsem se. ,,Vždyť upíři nemohou spát!''
,,To je můj dar. Můžu uspat upíry a lidi. Nevnímají, nemohou se jen tak probudit. Ale to, co se kolem nich děje, se jim zdá. Myslí si, že je to sen. Snad vidíš, jaký má výraz.'' řekl a kysele se usmál. Edwardův výraz byl plný strachu.. Určitě stejně jako můj.
,,Co jsi provedl s ostatními?'' ptala jsem se, když jsem si vzpomněla na zbytek rodiny.
,,Ti také spí. Ve svých postelích. Až na malou výjimku od Edwarda. Dům hoří.'' řekl a v očích měl miliony jiskřiček a na tváři úsměv. TO NE!! Hoří???? Podívala jsem se směrem k domu. A opravdu! Na horizontu se vznášel černý dým.
,,Ne!!'' zakřičela jsem a vstala a chtěla jsem běžet směrem k domu. Daniel mi hned zatarasil cestu.
,,No, no, no.. Nikam nepůjdeš!! Na rozdíl od Edwarda se za chvíli probudí. Možná už bude pozdě.. Možná ne.. Ale dům hoří rychle. Je starý'' řekl se šibalským úsměvem.
,,Ty hajzle!!!'' zařvala jsem na něj a začala mu bušit pěstmi do hrudníku. Na rozdíl ode mě on nic necítil. Jen mě už boleli ruce. ,,Proč??!!'' pořád jsem křičela..
,,Takhle je to lepší. Nemusel jsem se s nikým prát'' řekl a pobaveně se zasmál. Mě to teda vtipné vůbec nepřišlo. Jen mě to dohnalo k většímu vzteku. Najednou moje ruce narazila do jeho dlaně kterou se ,,bránil''. Začala jsem hořce vzlykat a podlomily se mi kolena a já klečela na trávě s hlavou v dlaních.. Co když bude pozdě?! Vzpomněla jsem si na všechny ty zážitky, které jsem s nimi prožila. Vybavila jsem si všechny tváře. Emmett, Carlisle, Esme, Rose, Jasper, Alice.. Bylo těžké si pomyslet, že už je neuvidím. Plakala jsem čím dál tím víc. Pak mě začal Daniel utěšovat.
,,Nech mě být! Jdi do pekel ty zrůdo!!'' začala jsem řvát na všechny strany. Jen si sedl asi dva metry ode mě a čekal až mě to přejde.
,,Kdy se probere Edward?'' ptala jsem se mezi vzlyky.
,,Nevím, kdy budu chtít.''' řekl a zasmál se.
,,KDY?!'' naléhala jsem.
,,Až tu nebudeme. Až budeme mít aspoň půl hodiny náskok. Teprve pak se probere, ale bude mu chvíli trvat než si uvědomí, že to co se mu zdálo byla realita.'' řekl mi.
,,My někam jedeme?! No to se pleteš, já odsud nikam nepojedu!'' řekla jsem.
,,Ale ano, pojedeš! A musíme vyrazit. Ostatní se začínají probouzet'' řekl a vstal. Začínají probouzet? To znamená, že ještě žijí! Aspoň jedna dobrá zpráva. Najednou byl Daniel u mě a sbíral mě ze země. Prala jsem se s ním jak se dalo, ale proti upírovi to nemělo cenu. Pak, když už ho to nebavilo se se mnou prát mi sevřel ruce ve své dlani až to bolelo. Pak mě sebral ze země a přitiskl si mě vší silou k tělu a utíkal se mnou lesem.
,,AU! To bolí! Pusť mně!'' křičela jsem na něj.
,,Až se přestaneš rvát, nebude to tolik bolet!'' řekl mi chladně. Pak jsem si uvědomila, že má asi pravdu. Přestala jsem a on své sevření uvolnil. Nechtělo se mi od Edwarda. Ani jsem nevěděla, kam mě to táhne. Ale už jsme byli na cestě dost dlouho. Teď někdy by se měl Edward probouzet.
,,Kam mě to chceš dostat?'' ptala jsem se vztekle.
,,Hloupá otázka.. Do Volterry přece!'' řekl a zrychlil tempo.


Edward Cullen:
Ležel jsem na louce. Sám. Proboha, já jsem spal?! Honilo se mi hlavou. Kde je Bella?!Vždyť jsme sem přišli spolu! Pak jsem nasál vzduch. Někdo tu byl! Nějaký upír. Nebyl jako my. Ani ne před půl hodinou. A Bella taky! Ale v tom vzduchu bylo ještě něco. Něco jako.. Kouř?! Rychle jsem se podíval všude kolem. Pak jsem uviděl, že ten kouř vychází od našeho domu. Letěl jsem jak kulový blesk k nám. Zrovna, když jsem doběhl, viděl jsem všechny jak kašlou a trmácejí se od domu, který byl celý v hrozných plamenech. Letěl jsem k nim, abych jim pomohl.
,,Edwarde! Kde je Bella?'' Ptal se mně Carlisle.
,,Nevím. Byli jsme spolu na louce a.. já usnul! Před chvílí jsem se probudil a byl jsem sám. Pak jsem viděl, že dům hoří a běžel jsem sem. Co se tady stalo?'' vyzvídal jsem.
,,To je divné, my jsme taky usnuli. Pak jsme se probudili a celý dům byl v plamenech!'' řekl mi Carlisle.
,,Edwarde.. mě se zdál sen'' řekla mi Alice.
,,To je divné, mě taky'' řekl jsem jí na to. Všichni už byli v pohodě. Jen měli trochu zašpiněné oblečení.
,,Co se ti zdálo?'' ptal jsem se jí.
,,No.. Ty a Bella jste byli na louce. Pak jsi.. usnul.. a zjevil se tam nějaký upír. Neslyšela jsem, co si říkali, ale Bella byla jednu chvíli vystrašená, pak zuřivá a potom se s ním začala prát a začala plakat. Potom ji s námahou zvedl ze země. Bella se nedala. A on jí odnášel pryč..'' vyprávěla.
,,To je divné. Mě se zdálo to samé!'' řekl na to Emmett.
,,Ano..'' promluvil Carlisle. ,,Myslím, že tohle se zdálo všem. Ale, Edwarde. Tys tomu byl nejblíže. Ty jsi musel slyšet celý ten rozhovor.'' řekl a tázavě se na mě podíval. Poté všichni ostatní.
,,Ano, něco si pamatuju.'' řekl jsem a přemýšlel. Pak jsem ztuhl. Vybavil jsem si začátek rozhovoru… Daniel Volturi!.. To není možné. Padl jsem na kolena. Všichni se kolem mě shromáždili a z očí jim pláli otázníky a starost.
,,Co se děje, Edwarde?'' ptala se starostlivě Esme.
,,Byl to.. Volturi'' zašeptal jsem. Všichni rázem ztuhli.
,,A co dál, Edwarde?!'' naléhala Alice. Řekl jsem jim vše, co jsem si pamatoval o tom, jaká je jeho schopnost, že nás všechny uspal… Jediné, co jsem nevěděl bylo, kam ji odvedl.
..To je zajímavé'' řekl Carlisle. ,,Opravdu fascinující. Takováhle schopnost.'' říkal si Carlisle s obdivem.
,,Carlisle, možná jsi to nepostřehl, ale on unesl moji Bellu! Promiň, možná tě to nezajímá, ale mě rozhodně ano a pojedu si pro ni!'' začal jsem na něj křičet. Bylo to poprvé za moji existenci co jsem se takhle neudržel a vyjel na Carlislea.
,,Promiň'' řekl mi..
,,Ne.. Ty promiň.. Neudržel jsem se.'' omlouval jsem se také.
,,To je dobré, Edwarde. Já tě chápu. Samozřejmě, pojedeme za ním. Ale musíme zjistit, kam jel a musíme si promyslet strategii. Přece jenom je to Volturi a my nevíme, jestli je sám a nebo na něj někde čekají spojenci'' řekl. Přikývl jsem.
,,Ale rychle prosím. Musíme se vydat na cestu.'' řekl jsem a všichni jsme běželi na louku, kde byl pach nejsilnější.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KikaV KikaV | E-mail | Web | 10. března 2009 v 15:49 | Reagovat

Skvělý Daro, moc se mi líbí jak píšeš:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama