Pokud máte zájem o spřátelení, piště mi to prosím SEM !!!Díky předem:)

A pokud máte zájem o to, abych vám zaslala pokračování Satan proles na mail, stačí jen napsat na mail, který jsem kvůli tomu vytvořila, a ze kterého vám to budu posílat... Je to: Satan.proles@seznam.cz :)...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

..HOME..


11.kapitola-Pyžamová párty

26. února 2009 v 18:52 | Dara |  Neznám tě,Edwarde Cullene



11. kapitola - Pyžamová párty

Jak bylo vidět, Edwarda ta jeho láska pro rychlou jízdu nepřešla. Celou cestu až k nim domů jel jako šílenec. Radši jsem se ani nedívala na tachometr. Stačilo mi, když jsem z okýnka viděla místo stromů jen rozmazané šmouhy. Edwardův dům byl stejně jako v Clevelandu někde za městem. Celou cestu jsme jeli v lese a byla už skoro tma. Nebýt světel u auta, skoro nic bych neviděla. Edwarda jsem několikrát napomenula, aby nejezdil tak rychle- pořád mi to připomínalo jednu událost, ale on stejně po chvíli nasadil stejné tempo jako předtím. Po asi deseti minutách cesty odbočil někam mezi stromy. Ani jsem si té mezery v té tmě nevšimla. Ještě chvilku jsme jeli lesem, než Edward dorazil na jednu mýtinku, kde se v celé své kráse tyčil Cullenovic dům. Byl hodně podobný tomu, jaký měli v Clevelandu. Edward zajel do garáže hned vedle domu a vystoupil z auta. Já jsem byla tak napnutá, že jsem skoro ani nedokázala vystoupit. Edward mi otevřel dveře a vzal mě za ruku. Vedl mě z garáže ven, kde jsem se chtěla trochu porozhlídnout. Někde v dáli jsem slyšela řeku… Kolem domu se tyčilo několik statných stromů… Cedrů?

Vyšli jsme s Edwardem schody na jejich verandu. Ještě jsme ani nestihli dojít ke dveřím, a už se v nich objevila Alice.
,,Bello!''zavýskla a hnala se ke mně. Jakmile byla u mě, zuřivě mě objala.
,,Ahoj, Alice''řekla jsem, když jsem jí objetí oplácela.
,,Jsem tak ráda, že už se nehádáte''zašeptala mi do ucha, aby to nikdo neslyšel. Ani Edward stojící vedle nás.
,,To já taky''zašeptala jsem jí nazpátek. Když mě po nějaké době pustila, přišla mě obejmout Rosalie. Chvíli jsme se tam objímali jako kamarádky, které se neviděli několik let. I když to byl jen rok. Když mě Rose pustila, zatáhla mě do domu a Edward nemohl dělat nic jiného, než nás následovat. V domě ke mně hned přiběhl Emmett a znovu mě vyzvedl do vzduchu a nemohl si odpustit nějakou tu vtipnou poznámku na mou adresu. Potom jsem se přivítala s Jasperem, který ke mně už neměl takové zábrany, jako tehdy v Clevelandu. Už se vůbec nestranil, byl normální. Když jsem doputovala z náručí do náručí všech Cullenovic dětí, u schodů, které byly hned proti nám, se objevila Esme.
,,Vítám tě, Bells''řekla klidným a milým hlasem. Nemohla jsem jinak, než se k ní rozběhnout a obejmout ji. Chvíli jsme se tam objímali. Tolik mi nahrazovala a připomínala maminku, nemohla jsem se jejího objetí nabažit. Na otázku, kde je Carlisle jsem dostala odpověď, že je ještě v práci, ale že by měl každou chvíli dorazit. Po chvíli ke mně přišel Edward.
,,Co takhle prohlídka domu?''zeptal se mě. Ihned jsem přikývla. On se usmál a naznačil mi, abych s ním šla k jedněm dveřím. Všichni asi pochopili, co budeme dělat, takže se začínali tišit a rozcházet se do svých pokojů. Emmett to samozřejmě nenechal bez komentáře a Alice na nás ještě zavolala.
,,Edwarde, až jí ukážeš dům, nezapomeň jí dovést ke mně do pokoje!''nařídila. Edward se jen uchechtl a kývl. Po chvíli už Alice brala schody po dvou a zmizela někde v druhém patře. Esme se na nás usmála a zmizela stejně, jako Alice. Zůstali jsme sami…
,,Co to na mě Alice chystá?''zeptala jsem se utrpeně. On se jen zasmál, chytl mě za ruku a šel se mnou k těm dveřím.
,,Nic. Jen tě natáhne do pyžama a upraví tě. I když to vůbec není potřeba''řekl a mrkl na mě. Jenom jsem si povzdechla. Musím tu prohlídku co nejvíc protáhnout. Být upravována Alicí- to jsou ty nejhorší chvíle. Je to maniak jak do oslav, do nakupování, do módy a nejnovějších věcí, tak do mučení tím, že si vás vezme do parády. Edward otevřel první dveře a my vešli dovnitř. Byla tu kuchyně a koupelna dohromady. Kuchyně byla sladěná do béžové barvy a všude byly špičkové, moderní přístroje. V duchu jsem si vybavila naší kuchyňku a musela jsem se v duchu zasmát. Edward mě vedl zpět na chodbu, kde jsem se se všemi před chvílí objala. Byl to ohromný prostor sladěný do bíla, kde byly schody vedoucí do druhého patra a několik dveří. Edward mě dovedl k druhým dveřím, kde byl obývací pokoj. Byl asi třikrát větší, než ten náš a byl velice moderní. Tmavé skříně, na zemi linoleum a uprostřed pokoje sedací souprava, pod kterou byl menší chlupatý koberec. V rohu místnosti stál Edwardův klavír. Zahrál mi sice jen párkrát, ale neznám nikoho lepšího, kdo by hrál lépe než on. Chtěl už jít pryč, ale já jsem tam stála, jako kdybych tam zapustila kořeny. Edward se mnou trošičku trhl, ale já stále stála na jednom místě.
,,Bell?''oslovil mě polekaně. Podívala jsem se na něj.
,,Zahraj mi, prosím…''zaprosila jsem a usmála se. Chvilku se na mě nerozhodně díval.
,,Prosím…''zaprosila jsem znovu. Po chvíli vydechl, pousmál se a vedl mě ke klavíru. Posadil se na stoličku a já se posadila vedle něho. Povzdechl si.
,,Tak co bys chtěla zahrát? Něco od Mozarta, Chopina,…''začal vyjmenovávat různé skladatele.
,,Ne… Co takhle něco od Edwarda Cullena?''zeptala jsem se. Nevěřícně se na mě podíval. Povzbudivě jsem se na něj usmála a dala mu ruku na rameno. Naklonila jsem se trošku k němu.
,,Prosíííím…''zaprosila jsem šeptem. Po chvíli se trošku pousmál a položil své prsty na klávesy. Po chvíli pokoj zalila překrásná melodie. Zpočátku mi ta melodie brala dech. Byla tak líbezná, radostná… Ovšem potom přešla do hlubších tónů. Připadala mi taková nahněvaná, smutná… Ale po chvíli opět přešla zpět do té krásné melodie ze začátku, která mě naprosto uchvátila. Skladba se už blížila k závěru, nějak jsem to dokázala poznat… Po chvíli Edward zahrál poslední tón, který chvíli visel ve vzduchu. Oba dva jsme chvíli mlčeli…
,,Tak jak se ti líbila?''zeptal se po chvíli.
,,Byla nádherná… O čem byla?''zeptala jsem se. Chvíli mlčel.
,,Byla o tom období, kdy jsme se poznali… Potom ty hlubší tóny znázorňovaly tu hrozně dlouhou a hroznou dobu bez tebe… Nevěřil jsem, že se ještě někdy potkáme… A potom to opakování té části ze začátku, to je doba tady, kdy tě mám zase vedle sebe. Kdy už jsme znovu tak nějak spolu…''řekl a odmlčel se. Oba jsme chvíli mlčeli. Po chvíli jsem si opřela hlavu o jeho rameno a zašeptala.
,,Byla opravdu nádherná… Děkuju…''. Obejmul mě jednou rukou kolem ramen a stiskl mi je. Ještě dlouho jsme tam tak seděli, dokud jsme oba neuslyšeli buchnutí dveří od auta. Zaručeně to byl Carlisle.
,,Měli bychom pokračovat v prohlídce…''pousmál se a vstal. Vstala jsem taky a šla k němu. Vzal mě za ruku a propletl své prsty s mými. Stiskla jsem mu ruku a on mě vedl pryč z obývacího pokoje. Do haly jsme vešli ve stejnou chvíli, jako Carlisle.
,,Bello!''zvolal překvapeně.
,,Ahoj, Carlisle''pozdravili jsme s Edwardem sborově.
,,Takže oni tě přece jen na tu maškařinu přitáhli?''zeptal se a zasmál se. Najednou přišel ke mně a obejmul mě. Obejmula jsem ho taky, ale jen jednou rukou. Tou druhou jsem se stále držela Edwarda.
,,Dneska už jsem myslela, že nepřijedu, ale nemohla jsem odolat''odpověděla jsem mu a zasmála se. On mě pustil, taky se zasmál a běžel nahoru, přivítat se s Esme. Edward se na mě usmál a taky se mnou šel po schodech nahoru. Jakmile jsme byli v druhém patře, dostali jsme se do podobné haly, jako byla dole. Ale s tím rozdílem, že tahle byla menší a bylo tu víc dveří. Tahle byla také sladěná do bíla…
,,Tamhle je Emmettův a Rosiin pokoj, tamhle Jasperův a Alicin, Carlisleova pracovna, pokoj Esme a Carlislea, koupelna a pokoj pro hosty''říkal Edward a postupně ukazoval na všechny jmenované pokoje. Potom mě zavedl k dalšímu křídlu schodů, které vedly do třetího patra. Když jsme vyšli schody, Edward mě vedl k jedněm dveřím.
,,A co ty ostatní dveře?''zeptala jsem se.
,,Nic zajímavého. Herna, další koupelna a knihovna…''řekl rychle při tom, když mě vedl k těm jedněm dveřím.
,,A tady?''zeptala jsem se.
,,Tady je můj pokoj…''řekl a zároveň dveře otevřel. Vstoupili jsme do pokoje, který byl sladěný do béžova. Na protější stěně ode dveří bylo okno a prosklené dveře vedoucí na balkon. Byl tu stejně nádherný výhled na hory, stejně jako ode mě z pokoje. Na pravé stěně ode dveří byla nízká šatní skříň, na které byly fotky a police s hromadou jeho CDček. Za chvíli už je nebude mít kam dávat, pomyslela jsem si. Samozřejmě tady nechyběla ani jeho Hifi. Na levé straně byla velká postel pro dva a police s knihami. Bylo to tu hodně…útulné. A taky hodně uklizené… na kluka.
,,Páni''pronesla jsem po chvíli.
,,Líbí se ti tady?''zeptal se.
,,Ano, je to tu krásné…''řekla jsem a usmála se. Moje nohy mě samy nesly a já se za chvíli zastavila u balkonových dveří…
,,Můžu?''zeptala jsem se Edwarda, který stál na stále stejném místě a se zájmem mě pozoroval. Potom se jenom usmál a přikývl. Vzala jsem za kliku ode dveří a přitáhla je k sobě. Otevřely se a já vstoupila na balkon. Přešla jsem k zábradlí a opřela se. Zhluboka jsem se nadechla a pocítila tu úžasnou vůni okolní přírody. Byl tu dokonalý výhled. Byl to ten samý pohled, jaký jsem znala ze svého pokoje, ale tady to bylo mnohem blíž. Nemýlila jsem se, když jsem si myslela, že slyším řeku. Opravdu tu byla… Venku se mezitím opravdu setmělo… Náhle jsem ucítila Edwardovy paže, jak mě obejmul zezadu kolem pasu. Opřela jsem se o jeho hruď a zvolna dýchala.
,,Víš, co bychom dělali teď, kdybychom se vrátili v čase o rok a něco dozadu?''zašeptal a přitiskl si mě blíž k sobě.
,,Vím… Stáli bychom na pahorku u Erijského jezera a sledovali západ slunce…''zašeptala jsem mu zpátky. Svými dlaněmi jsem překryla ty jeho, které měl obmotané kolem mého pasu… Oba jsme si vychutnávali tuto chvíli plnými doušky, než jsme uslyšeli zvuk, jako kdyby někdo otvíral dveře na balkon. Bylo to pod námi…
,,Edwarde Cullene, něco jsi mi slíbil!!!''uslyšeli jsme oba Alicin nahněvaný hlas. Podívali jsme se z balkonu dolů a opravdu. Stála na svém balkonu a hleděla vzhůru- na nás.
,,Dobře, hned to bude!''zavolal Edward zpátky a potlačoval smích… Potom mě zavedl zpět do svého pokoje…
,,Asi bys už měla jít za Alicí- převléknout se do pyžama''řekl a začal se smát. Jen jsem se nevesele ušklíbla a chtěla jít ke dveřím, než mě zarazil a vzal můj obličej do svých dlaní.
,,Neboj, za chvíli budeme opět spolu…''zašeptal a jeho dech mi vanul do tváře. Byl tak blízko… Jenom jsem se pousmála a povzdechla si. Když jsem se podívala do jeho očí, neměl je dál, než několik centimetrů. Rozhodoval se, bylo to vidět… Najednou se rozletěly dveře a v nich stál veselý Emmett. Jakmile nás uviděl stát v objetí a s obličeji v těsné blízkosti, zarazil se.
,,Brácha, nesu ti… A safra…''ujelo mu a zíral na nás s očima vykulenýma. My oba ztuhli a dívali se na něj.
,,Hele, teďka zavřu a vy budete pokračovat… Jako bych tu nebyl, ano? A až se vrátím, doufám, že uvidím to, co chci vidět, protože by to znamenalo, že jsem vyhrál sázku a že bych zítra musel na nákupy, abych vám koupil něco pěkňouškého na sebe…''ušklíbl se a zase zmizel. Asi deset sekund jsme tam stáli, neschopní slova. Po dalších pěti sekundách…
,,Bafiky baf!!!''zařval Emmett, který sem znovu vlítl s očekáváním ve tváři. Zklamání na jeho tváři, když nás uviděl, jak stojíme ve stále stejné pozici, se nedalo přehlídnout…
,,No tááák, děcka!!! Tak dejte si tu pusu!''naléhal a založil si ruce vbok. My jsme to dlouho nevydrželi a začali se smát. Emmett dělal uraženého. Najednou do pokoje vlítla už vážně rozzuřená Alice.
,,Jak dlouho ještě budu čekat? Bello, jdeme!''zvolala a chytla mě za ruku. Hned se mnou šla z pokoje ven. Mě a Edwarda hned přešel smích, ale jakmile to viděl Emmett, začal se smát on. Alice mě táhla po schodech dolů a šla přímo k jejímu pokoji. Na posteli seděla Rosalie a klepala nohou do země v pravidelném rytmu. Alice za námi zabouchla dveře a posadila mě na židli před veliké zrcadlo.
,,Kde je Jasper?''zaptala jsem se.
,,Něco dole zařizuje… Vybírá hudbu, shání potřebné věci a tak dále…''řekla už trochu mírnějším tónem. Potom přešla ke skříni a vytáhla z ní kupičku oblečení. Kupičku položila na postel a různé druhy oblečení roztřídila po posteli. Po chvíli po mě hodila šedivé pyžamové kalhoty. Vypadali normálně, úplně jako tepláky. Aspoň něco normálního… Ty samé mrskla i po Rosalii a další - třetí dala na stranu. Nejspíš si je vezme ona. Potom se začala prohrabávat triky. Byla to spíš tílka. Rosalii hodila tílko červené barvy a rozmýšlela se, co dá mě.
,,Jakou barvu chceš, Bells? Černou nebo tmavě modrou?''zeptala se.
,,Mě to je jedno…''odpověděla jsem jí a pokrčila rameny.
,,Fajn! Modrou… Edward má pro tuhle barvu slabost… A zvlášť, když jí nosíš ty…''řekla a usmála se. Potom mi ho hodila a já si tílko prohlížela. Na levé straně nahoře mělo nakreslenou takovou menší zlatou palmičku. Alice mi potom ještě hodila kalhotky, které ladily s tílkem, a rozkázala, abych se oblékla. Zalezla jsem do Aliciné koupelny a navlíkla na sebe to, co mi dala. Ty šedé kalhoty byly vážně velmi pohodlné. Když jsem na sobě měla to, co chtěla, vrátila jsem se zpět k nim do pokoje. Byly už také obléknuté a hrozně jim to slušelo. Alice si nakonec nechala to černé tílko. Jak bylo vidět, měli jsme všechno z jedné kolekce, až na ty barvy. Obě uznale přikývli, když jsem přišla zpátky.
,,Sluší ti to, Bell''usmála se na mě Rosalie. Cítila jsem, jak se mi krev opět hrne do tváří.
,,Díky… Tobě dvojnásob…''usmála jsem se na ní. Nedokážu si představit ani jediného člověka, který by byl hezčí než Rosalie. Klidně by si na sebe mohla vzít pytel od brambor, ale stejně by její krása dost pochroumala sebevědomí některým modelkám.
,,Edward z tebe bude nadšený, Bell…''usuzovala Alice. Šlo to, abych byla ještě více červená?
,,Ehm… No… Nemůžeme už jít?''řekla jsem.
,,Ani náhodou!''zvolaly obě dvě najednou. Bleskurychle se obě postavily a posadili mě znovu před to velké zrcadlo. Chvíli jsem tam jen tak seděla a zírala do zrcadla. Nade mnou stály Rosalie s Alicí a dívaly se stejným směrem, co já. Potom Alice prohlásila.
,,Ty líčení, já vlasy…''řekla nekompromisně. Rosalie příkývla a otočili mě na židli tak, že jsem byla čelem k Rosalii a zády k Alici. A už to jelo… Celou dobu jsem musela mít zavřené oči a nemohla jsem se ani hnout. Neustále jsem cítila různé zatahání za vlasy anebo přejíždní make-upem po tváři a šmínky po očních víčkách. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla a nechala je, aby mě mučili, ale připadalo mi to jako věčnost… Po neskutečně dlohé době Alice prohlásila…
,,Já mám hotovo…''. Nemohla jsem otevřít oči, takže jsem neviděla, jak reaguje Rose, ale stále jsem ještě cítila různé kosmetické přípravky, jak mi jimi přejíždí po obličeji…
,,Já skoro taky…''řekla po chvíli Rosalie. Nevím co se dělo, ale po chvíli jsem uslyšela znovu fén. Zřejmě Alice dělala nějaké úpravy se svými vlasy.
,,Mám to!''zvolala asi po dvou minutách Rosalie. Po chvíli fén utichl a já uslyšela, jak se Rose a Alice postavily proti mně.
,,Otevři oči, Bello''nabádaly mě. Zhluboka jsem se nadechla a oči opatrně otevřela. Chvíli jsem mžourala, než si mé oči znovu zvykly, ale hned jsem viděla Alicinu a Rosaliinu nadšenou tvář.
,,Vypadáš senzačně, Bello! Edward bude zírat!!''zvolala Alice. Rosalie se usmála a plácla si s Alicí. Já se znovu zhluboka nadechla a natočila židli zpátky k zrcadlu. Opatrně jsem pohlédla na tu mě tak neznámou dívku v zrcadle. Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem to opravdu já. Kdyby nebylo mých očí, které jediné jsem poznala, myslela bych si, že tu opravdu sedí někdo jiný. Nezmohla jsem se na nic jiného, než zírat s otevřenou pusou.
,,Tak co na to říkáš?''ptala se nadšeně Rosalie.
,,No… Já… Nemám slov… Je to krásné… Díky''řekla jsem a pousmála se. Ale stále jsem byla v šoku. Obě dvě se oslnivě usmály a začaly se navzájem upravovat. Nejdřív Rosalie nalíčila Alici a potom jí Alice učesala. A potom Rose namalovala sebe a Alice dokončila svůj účes. Já se povětšinu času dívala do zrcadla a pokoušela se, zvyknout si na to, co ze mě udělaly. Měla jsem modré stíny, které dokonale ladily s mým tílkem. Potom samozřejmě nějaký ten make-up, řasenka a lesk na rty. A co se týče vlasů, měla jsem v nich sem tam nějaké kudrlinky a dva pramínky zepředu připevněné zezadu sponkami k ostatním vlasům. Když byly obě hotové, jako na zavolanou k nám vešla Esme. Hned se na mě podívala a usmála se.
,,Vypadáš úžasně, Bell''konstatovala s úsměvěm.
,,Díky, Esme. Ty taky…''odpověděla jsem a úsměv jí oplatila. Měla na sobě něco podobného jako my.
,,Holky, kluci už dole čekají… A asi se docela dost nudí''promluvila potom k Rosalii a Alici. Alice se usmála od ucha k uchu a vzala mě za ruku.
,,Bell, pojď se mnou… Potichu!''přikázala a vedla mě ven z pokoje. Potom mrkla na Rosalii a ta se za námi plížila jako stín.
,,Ať si nás najdou!''zašeptala Alice směrem k Esme. Ta se usmála a zavřela za námi dveře. Ocitli jsme se na chodbě a Rosalie ihned zatočila doleva a zmizela v jedněch dveřích. Alice potom se mnou šla nahoru po schodech a došla se mnou k pokoji, který byl vedle Edwardova. Byl podobně zařízený, jako Edwardův. Zřejmě nějaký pokoj pro hosty. Došla se mnou na balkon a přikázala mi, abych tam zůstala. Potom za mnou zavřela balkonové dveře a potom i dveře od pokoje. Takže teď tady budu mrznout, dokud mě Edward nenajde. Doufám, že to bude brzo. Kdyby začalo pršet, nechtěla bych chytit chřipku nebo tak něco. Když jsem uslyšela Esmiin výkřik, že kluci už hledají, rychle jsem si sedla na zem do rohu balkónu pod okno, aby mě jen tak lehce nenašli. Přece jen, když jsou zavřeny balkonové dveře, tak někoho asi moc nenapadne, že je někdo na balkoně. Chvíli jsem tam jen tak seděla, než jsem slyšela, jak se dveře do pokoje otevřely. Přestala jsem dýchat, pro jistotu. Ještě víc jsem si k sobě přitiskla kolena a víc se skrčila.
,,Rose, brouku!''zvolal ten hlas. Emmett. Musela jsem se pousmát. Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli už odešel, nebo jestli je ještě v pokoji, ale po chvíli znovu cvakly dveře. Byl pryč. Znovu jsem začala normálně dýchat. Ještě že jsem si na sobě nechala ty tlusté ponožky. Byla mi docela zima… Po chvíli jsem uslyšela Emmettův radostný výkřik.
,,Bafiky baf! Mám tě, zlato!!!''bylo to slyšet na celý barák. Musela jsem se začít smát, ovšem to trvalo jen do té doby, než jsem opět uslyšela cvaknutí dveří. Ztuhla jsem a vrátila se do své polohy, jako předtím. Byly slyšet kroky po pokoji. Dokonce někdo otevřel i skříň. Nebo myslím, že to byla skříň. Vrzalo to… Potom někdo otevřel dveře na balkon. Ten někdo byl Edward. Nejdřív si mě nevšiml, ale když chtěl znovu zavřít, všiml si mě, jak se tam v koutku krčím.
,,Tak tady jsi…''řekl zvesela a šel ke mně. Nabídl mi ruku a já ji chytla a s jeho pomocí se postavila. Když jsem konečně stála a protáhla si ztuhlé svaly na nohou, všimla jsem si, jak na mě zírá.
,,Co je?''zeptala jsem se nejistě. Zpamatoval se…
,,Ne, jen… Moc ti to sluší…''řekl a usmál se. Opět jsem zrudla.
,,Díky… Ehm… Tobě taky…''řekla jsem a zklopila oči. On se na sebe podíval a musel se zasmát. Po chvíli jsem se k němu přidala. Neměl na sobě totiž nic jiného, než jen tepláky podobné těm mým. Neměl tričko ani nic podobného… Celou svou hruď vystavoval na obdiv… A taky že bylo co obdivovat… Měl perfektně vypracované břišní svaly… Všiml si, kam se dívám… Zřejmě chtěl odlákat můj pohled od jeho těla, a tak mi vzal opět obličej do dlaní. Najednou se ke mně začal naklánět.
"Edwarde,tohle nemůžeme..."zašeptala jsem roztřeseně,ale stále víc se k němu nakláněla.Nemohla jsem dýchat. Moje sebeovládání upadlo v prach. Nebylo nic jiného než já a on… Když byly naše obličeje od sebe vzdáleny jen pár centimetrů, podíval se mi do očí. Zřejmě v nich hledal něco, co by mu v tom zabránilo.
,,Máš pravdu...Nemůžeme''zašeptal toužebně a prolomil ty poslední centimetry mezi námi a já opět ucítila jeho chladné rty na svých. Ruce jsem mu obtočila kolem krku a přitáhla se blíž k němu. Cítila jsem jeho ruce na svých zádech a kolem pasu. Bohužel to byl jen letmý polibek, protože jsme toho víc nestihli.
,,Ehm ehm…''ozvalo se těsně vedle nás a my oba ztuhli. Rychle jsme se od sebe odtrhli a zadívali se na Rosalii, která stála vedle nás.
,,No výborně, Edwarde! Zničil jsi její lesk na rty! Budeme to muset předělat! A pokud jde o to, proč tady jsem, tak všichni už na vás netrpělivě čekají… A pokud jde o to, co jsem tady před chvílí viděla, tak když půjdeme ihned dolů, budu mlčet a neřeknu to Emmettovi. Ale teď už pojďte!''řekla a vzala mě za ruku. Táhla mě zpět do pokoje, kde mi nanesla ještě zbytky lesku na rty a šla se mnou ven, kde už čekal Edward. Chytil mě za ruku a všichni tři jsme sešli dolů po schodech do obýváku.
,,Když jsem ho našla já, ještě jí nenašel…''omlouvala Rosalie naší nepřítomnost a my dva se jen zasmáli. Alice se postavila a zakřičela, že mejdan může začít. Najednou se v rohu mísnosti rozsvítilo a objevil se Jasper u pultu s CDčky a velkou hi-fi. Hned se rozezněla hudba a Emmett vyskočil z pohovky. Přihnal se doprostřed místnosti a začal tancovat. Většina se z něj držela za břicha smíchy, ale on si vyprosil k sobě Rose, která to vylepšovala. Jasper i Emmet byli stejně oblečení- neoblečení jako Edward. Jenom tepláky… Asi po dvou minutách Emmett zakřičel na Jaspera.
,,A teď to moje sólo, brácha!!''zakřičel a hudba ztichla. Všichni čekali, co se bude dít. Emmett se mezitím postavil do pozice, ze které začne. Ještě chvíli bylo ticho, ale my se začali smát, jakmile jsme rozeznali, jaká písnička bude hrát. Písnička zaplnila pokoj. A Emmett začal nahlas řvát:
,,Já tak rád trsám trsám… Já tak rád trsám trsám! Ty tak rád - trsáš!''a začal šíleně kroutit boky a dal si ruce do oné slavné pozice. Jedna vepředu, pokrčená před obličejem a druhá zezadu. Sice tam stále hrála písnička ,,I like to move it'' ale Emmett se určitě dívá na pohádky, takže hned začal řvát:
,,Všem holkám z celýho světa…''křičel a díval se po mě, Alici a Rosalii.
,,… Váš král Jelimán to říká narovinu! Miluju všechny holky, který se pořádně hejbaj!'' řval a díval se na Rosalii. My všichni se z něj doslova váleli na zemi smíchy.
,,… A když už se někdo hejbe, ať sličný a sladký jako JÁ!!!!'' tak tahle věta nás dorazila. Edward mě musel držet, abych opravdu neskončila na zemi smíchy. I když sám se hodně držel, protože se hodně smál. Vlastně všichni se smáli… Jen Emmett nechápal čemu… Ale dokonale nás naladil. Při další písničce už jsme tancovali všichni. Uběhlo dalších asi pět písní, když Emmett rozhodl, že je čas na další z jeho sól. Všichni jsme se už pro jistotu posadili na sedačky a čekali, až Emmett přijde, protože se odběhl převléct. Já jsem seděla Edwardovi na klíně. A potom to přišlo… Další výbuch smíchu, jen když se Emmett objevil ve dveřích. Měl na sobě úzké, červené kalhoty, bílou košili a… blonďatou paruku!!!
,,Emmette! To jsou MOJE kalhoty!!''zvolala naštvaně Rose.
,,No tak, zlato… Koupím ti nové…''řekl Emmett.
,,No a dopadne to jako minule, viď? Zase neodhadneš velikost, že?''říkala stále naoko uraženě Rosalie. Emmett jí poslal vzdušný polibek a mávl k našemu hlavnímu DJ-ovi. Jasper tam pustil písničku, Emmett vytáhl zrcátko a spustil.
,,Když se díííííváám na sebe… Tak se musííííím pochválit…''a výbuch smíchu z naší strany.
,,Nevypadám já věru zle!... Zkrátka chlapec- jak má být!''málem jsem spadla Edwardovi z klína, jak moc jsem se smála. Ale show ještě nezkončila.
,,Před naší za naší, cesta má ať nepráší- HEJ!''křičel a začal pískat. Přitom se snažil o kozáčka. Ale jakmile se postavil, musel si narovnat paruku, protože se tím jeho hopsáním dost uvolnila a padala mu do obličeje.
,,Cestičkou půůjdu stále vpřed! Nevěstu si vyhledám! Ta musí býýýt jak jarní kvěě… ehm ehm… kvě-e-e-eet''nemohl dát výšku a my se popadali za břicha smíchy. Břicho už mě vážně bolelo z toho smíchu. A jsem si jistá, že nejsem sama.
,,Jinak budu radši sám!...''zpíval dál a my se dál popadali za břicha smíchy. Když skončil, dostal aspoň ohromný potlesk a ovace.

A takhle to probíhalo celý večer. Hráli jsme různé šaškárny a tancovali. Kolem půlnoci jsme se rozhodli, že se všichni společně ještě podíváme na nějaký film. Posadili jsme se na pohovky-já opět opřená o Edwarda a Jasper zmáčkl na ovladači tlačítko power a televize se zapla. Dávali zrovna půlnoční zprávy.
,,Série vražd pokračuje v malém městečku Forks ve státě Washington. Dnes odpoledne byla nalezena další oběť. Byl to muž, Bobby Carres. Pracoval na policejní stanici. Vše nasvědčuje tomu, že jde o pokračování vraždícího gangu, který sužuje Ameriku už přes rok…''cítila jsem, jak mě Edward svírá stále silněji a všimla si, jak všichni členové Cullenovic rodiny na mě zírají nenávistným, vyděšeným a rozzlobeným výrazem. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nezírají na mě, ale na Edwarda…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cause Cause | 27. února 2009 v 6:56 | Reagovat

Hahaaaa,tak tohle byla super kapitola!!!!:D...Ten Emmett :D...Já jen když si to představim :D....Tohle je skvělá povídka a ty skvěle píšeš!!!!!:)...

2 adrianga adrianga | Web | 11. března 2009 v 23:46 | Reagovat

chudak edward,jinak supeeeer

3 uuuzaaa uuuzaaa | 14. března 2009 v 12:14 | Reagovat

naadheeeeeeeeeerneeeeeeeeee!!!!!!to je fakt talent!!!

4 bella13 bella13 | 15. března 2009 v 0:03 | Reagovat

Dopérkvančic!!! Jak jsi přišlo na to s tím Emmetem? To je úplně mazácký ješrě teď se za břicho popadám a začínaj mě z toho brát křeče... :D:D:D:D:D

5 Dara Dara | 15. března 2009 v 8:57 | Reagovat

Jsem strašně ráda, že se vám to líbí :D:.s tím Emmettem..Já mám podobnou povahu jako on(můj strejda dá se říct úplně stejnou),takže já když píšu, nějaká ztřestěnost mě napadne a dopíšu to tam :D...

6 Barushka12 Barushka12 | 16. dubna 2009 v 9:33 | Reagovat

upa skvělý hlavně s tím Emmettem.ae celá ta povídka je nádherná!!je to skvělý:D:D:D

7 kubas kubas | 29. dubna 2009 v 21:27 | Reagovat

Teda to je hustý ssi moje best sestřenka

8 Iss Iss | 8. července 2009 v 19:02 | Reagovat

bolí mě hrozně břicho

:-)

9 My Love is Twilight saga My Love is Twilight saga | 20. července 2009 v 14:15 | Reagovat

wow!! tk z toho Emmeta jsewm nemohla!!! pry: "ja tak ra trsam trsa" a ted mi verte nb ne! ale tkdyz jsem si to cetla tak jsem mela pustenou pisnicku: I like to move it ! a z toho jsem nemohla! ja jsem zkoncila smychy pod stolem!! :-)  :-D  :-D  :-D  :-)  ;-)  :-P  :D  :D  :D  :D

10 Phoebe Phoebe | Web | 16. září 2009 v 16:47 | Reagovat

nejlepší byl Emmet, jen ta představa :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama