Pokud máte zájem o spřátelení, piště mi to prosím SEM !!!Díky předem:)

A pokud máte zájem o to, abych vám zaslala pokračování Satan proles na mail, stačí jen napsat na mail, který jsem kvůli tomu vytvořila, a ze kterého vám to budu posílat... Je to: Satan.proles@seznam.cz :)...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

..HOME..


4.část-Na miskách vah

25. února 2009 v 20:51 | Dara |  Stará láska nerezaví



4. kapitola - Na miskách vah

Edward:
Bella, Bella, Bella, Bella...Všude,kam se podívám vidím Bellu.Každá má myšlenka patří Belle.Moje srdce jí patřilo,stále patří a vždy jí bude patřit.Náhle mě pohltila nejistota.Cítí ona stále to samé,jako já?Nezapomněla už na mě?Našla si někoho jiného?Sice jsem jí při našem,no teda spíš mém rozloučení prosil,aby na mě zapomněla a našla si někoho lepšího,někoho pro ní vhodnějšího,méně nebezpečného než jsem já.Ale už jen při pomyšlení na to jsem měl chť vyvraždit celé Denali.Věřím tomu,že by to ani v nejmenším nestačilo na zahnání mého žalu do tmavého kouta.A tak bych stále pokračoval dál a dál,dokud by v Americe nezůstal jen jediný člověk-ona.Když bych zjistil,že by to byla opravdu pravda,byl by ze mě zase ten nechutný,bezcitný a hnusný vrah.Tentokrát by nezvítězila mysl nad tělem.Nezvítězil by duch nad hmotou...


Vracel jsem se domů z lovu.Hned po našem odchodu z Forks jsme se přestěhovali zpět k Tanye do Denali a užívali si spolěčnosti našich známých.Teda,ostatní si užívali...Já ne...Nedokázal jsem se na nic soustředit,a tak jsem i dnes odešel naprázdno.V autě bylo hrobové ticho,a tak jsem po dlouhých týdnech opět zapnul rádio.Měl jsem štěstí.Dokázal jsem tam naladit jednu docela poslouchatelnou stanici.


...Nobody said it was easy. ...Nikdo neříkal, že to bylo jednoduché.
It´s such a shame for us to part. Je to pro nás tak velká nepříjemnost,rozejít se.
Nobody said it was easy. Nikdo neříkal,že to bylo jednoduché...
No one ever said it would be this hard. Ne, nikdo nikdy neříkal, že to může být tak těžké
Oh take me back to the start... Oh, vraťme se zpět na začátek...


Proč právě my?Na světě jsou miliony jiných párů,a zrovna my jsme se museli rozejít?I když je fakt,že žádný pár nebyl takový,jako ten náš...Pojedu za ní.Musím zničit tu nejistotu ve mě.Pojedu,ale ne hned.Ještě nejsem připravený,přežít případnou ztrátu Belly.Tedy...Pokud mi vůbec někdy patřila...


Hned,jakmile jsem se vrátil domů,utíkal jsem co nejrychleji do svého pokoje,ale asi v polovině cesty mě zastavila Alice.
,, Konečně jsi dostal rozum! Jeď za ní hned teď!'' V hlavě se mi hne začínala promítat její poslední vize.Příběh mojí a Belliny lásky sešťastným Happyendem.Toto do mě zaselo malinké zrníčko naděje,které s každou ubíhající minutou a každou Alicinou vizí rostlo.
,,Ne teď,Alice!...Prosím...''odpověděl jsem a pokračoval v cestě k sobě do pokoje.


Už mě to tu začalo hrozně unavovat.Nabavilo mě stále poslouchat ty soucitné,mateřské myšlenky Esme,rady do života od Carlislea,výsměch Emmetta,...Rosalie mnou začala absolutně opovrhovat.Jasper se mi radši vyhýbal,a nebo nedokázal dlouhou dobu vydržet v mojí blízkosti,anebo nedokázal ovládat moje city a pocity.A ani jsem neměl náladu na Aliciny myšlnky ohledně Jaspera a jeho nepřítomnosti.Už delší dobu jsem uvažoval a krátké návštěvě Evropy.Ano...Přesně to teď budu potřebovat,abych se dokázal připravit na setkání s Bellou.Co nejdřív si začnu balit věci,co budu potřebovat do Evropy.Rozhodl jsem se,že tuto novinu co nejdřív oznámím celé své rodině.Zavolal jsem všechny do obýváku a vykročil vstříc nové etapě mého života...


Přišli všichni kromě Jaspera.Co jiného se dalo čekat.Snažil jsme se trochu usmát,ale v jejich myšlenkách jsem viděl,že jediné,co se mi podařilo,byl hrozný úšklebek.Nikdo v místnosti neměl ani tušení,co jim chci oznámit.Samozřejmě kromě Alice.Nedivil jsem se,že se jí to nelíbilo.
,,Díky''řekl jsem sarkasticky a ona mi hned v duchu odpověděla:,, Nemáš zač.Nebudu ti to rozmlouvat,stejně by to nemělo cenu.Ale snaž se dospět ke správnému rozhodnutí,prosímtě.´´Jen jsem se pokusil usmát.
,, Jsem vám všem hrozně vděčný,že jste se mnou ty poslední týdny byli schopní vydržet.Tím,co se teď chystám udělat,vám chci splatit všechno,za co jsem vám za těch posledních několik týdnů dlužný.Odjíždím na neurčito do Evropy.Doufám,že tím si ode mě aspoň na chvíli oddychnete.''
,,Jak si můžeš myslet,že bychom tě tady nechtěli?Ale dobře...Pokud si myslíš,že to aspoň trochu pomůže,nic proti tomu nemám.Jen se prosím brzo vrať´´ jen jsem přikývl a podíval se na Esme,od které přicházely tyto myšlenky.
,,Moc se mi to nelíbí,ale je to tvůj život.Hodně štěstí,synu.Kdyby jsi cokoliv potřeboval,stačí zavolat...´´Carlisle.
Potom jsem se pomalu začal loučit s celou svojí rodinou.Dokonce i s Rose a nakonec přišel Jasper.Alice mě objala jako poslední.
,,Bráško,prosím,nejezdi.Spolu to všechno zvládneme.Všichni ti rádi pomůžeme...Netrhej naší rodinu ještě víc,než už jsi to udělal...''řekla mi v myšlenkách.
,,Ach,Alice.Věř,že kdyby to nebylo opravdu nutné,nikam bych nejel.Kdyby to nebylo opravdu nutné,stále bychom byli ve Forks''zašeptal jsem jí,aby nás nikdo neslyšel...Ještě více mě stiskla...
Po skončení této dojímavé rodinné rozlučky jsem se šel přichystat na cestu.Přestal jsem klást hranice své fantazii a začal si představovat,jaké by to bylo opět držet Bellu ve svém náručí.Zrovna v tom nejlepším mě z mého soukromého světa bez mezí vytrhlo zaklepání.Ani jsem si nevšiml,že někdo stál před mými dveřmi.Další zaklepání...Kdo by to asi tak mohl být?Nechal jsem přípravu přípravou a otevřel jsem...Byla to Tanya...Ale co ode mě mohla chtít?Vždyť už jsem se s ní rozloučil...No,nevadí...Jako správný gentleman jsem jí ustoupil z cesty a pustil jí dovnitř.
,,Edwarde...Nechoď ještě...Zůstaň ještě chvíli...Prosím...Dovol mi pomoct ti na ní zapomenout...´´
,,Ehm... promiň, ale já...musím jít...''
Poraženě si povzdechla a zvedla se.Když byla u dveří,zastavil jsem ji.
,,Tanyo....Díky''řekl jsem.Ona se přiřítila zpět ke mě a vzala můj obličej do svých rukou.
,,Prosím,rozmysli se ještě.Ty,já,tvoje i moje rodina držíme pohromadě.Všichni ti pomůžeme.Tak,jako vždycky...''řekla.
,,Díky''řekl jsem znovu.Pomalu,opatrně se ke mě naklonila a dala mi pusu na čelo.Potom odešla.Tato její návštěva mě donutila vážně přemýšlet.Proč bych chodil za Bellou?Ze své vlastní prázdnoty a samoty.Co když už by někoho měla a já bych se jí opět objevil v životě,jako přetím?Zničil bych jí její novou lásku?Proč bych jí tento luxus neohl dovolit?Nechat jí žít,svůj snad šťastný život.Copak bych si tento luxus nemohl dovolit i já?...
Tanya... Není zlá...Vlastně je krásná, ale Bellinu nádheru nikdy nepřekoná. Dovolím jí, aby se pokusila mi pomoct zapomenout? Má to vůbec cenu, když už teď je mi jasné,že na Bellu nikdy nezapomenu a že ona bude mít v mém srdci vždy nejvíc místa?Za pokus nic nedám...Snad se na mě usměje štěstí...


Sešel jsem dolů po schodech a ke mě vzhlédla Esme.
,,To už jedeš?''zeptala se smutně.
,,Ne...Zůstávám''řekl jsem a spatřil zářivý úsměv na Alicině a Tanyině tváři...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama