Pokud máte zájem o spřátelení, piště mi to prosím SEM !!!Díky předem:)

A pokud máte zájem o to, abych vám zaslala pokračování Satan proles na mail, stačí jen napsat na mail, který jsem kvůli tomu vytvořila, a ze kterého vám to budu posílat... Je to: Satan.proles@seznam.cz :)...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

..HOME..


5.díl-Zjištění

25. února 2009 v 21:42 | Dara |  Má naději?


5.část - Zjištění
Někde v Calgary:
Měla jsem zrovna v uších sluchátka od přehrávače a prováděla svoji obvyklou činnost.Nakupovala. Ovšem teď jsem se v tom zrovna dvakrát nevyžívala.Nakupovala jsem sama.Rosalie byla s Emmettem někde v Salt Lake City a Esme s Carlislem na výletě někde v severní Kanadě.A Edward.No kde tomu je konec...Já se svou láskou,Jasperem zrovna bydlím v Calgary.Dnes si zajel na lov,tak jsem si zašla do obchodního centra.Jak říkám,nakupovalo se hůř.Neměla jsem s kým a neměla jsem ani pro koho.Jen tak jsem chodila od jednoho krámku ke druhému a moc věcí mě nezaujalo.V jednom kuse jsem musela myslet na Bellu.Edwardovu bývalou přítelkyni...První a zřejmě taky poslední žena jeho života.Už tolikrát jsem se za ní chtěla jet podívat.Jen kouknout,jak se má,jestli si třeba někoho našla…Ale Edward mi to zakazoval.Dokonce jsem ani nemohla nahlédnou do její budoucnosti.Byla jsem ráda,že na ní můžu myslet když jsem sama.V jeho přítomnosti vůbec.A to jsme se naposledy viděli před dvěma měsíci.Naposledy,když mi volal byl někde v Santa Monice.A to už je asi tři týdny.Ale Bellu jsem opravdu chtěla vidět.Neuplyne den,abych na ní aspoň jednou nemyslela.Přála bych jí,aby si někoho našla.Jistě,byla bych ráda,kdyby to mezi ní a Edwardem neskončilo..Jenomže když je můj bratr idiot,takhle to dopadlo...Sám teď chodí jako tělo bez duše.Vidí,jaké to má na něm následky.Tak proč to proboha dělal?Vždyť on jí stále miluje!Tohleto já nikdy nepochopím...

Zrovna jsem vylézala ze zkušební kabinky,když mi v kapse zavibroval mobil.Podívala jsem se na číslo...Tanya?Rychle jsem zmáčkla tlačítko a uslyšela její hlas.
,,Alice?''ptala se hned.Znělo to dost naléhavě.
,,Ano,Tanyo?Děje se něco?''ptala jsem se.
,,No to bych řekla...''začala.
,,Poslouchám''řekla jsem jí,když jsem podávala u pokladny jedné prodavačce kreditku.
,,Neviděla jsi nic,kolem Forks?''ptala se.Byla jsem okamžitě ve střehu.
,,Ne.Edward mi to zakázal.''přiznala jsem.
,,A neslyšela jsi nic?Nečetla jsi noviny?''ptala se.
,,Tanyo,nenapínej mě.Nic jsem nečetla.O co jde?''
,,Ve Forks je upír''řekla chladným tichým hlasem.Skoro to zašeptala...V tu chvíli jako když mě přimrazí.Stála jsem nehybně,jako socha.Musela jsem si připomenout,že jsem v okolí lidí.Musela jsem se chovat nenápadně.
,,Alice,jsi tam?''ptala se naléhavě Tanya.
,,A-ano jsem tady.Díky,Tanyo.Jedu tam.Prosím tě to hlavně neříkej nikomu z rodiny.Hlavně Edwardovi ne!''poprosila jsem ji.
,,Spolehni se''řekla a zavěsila.Mobil jsem rychle hodila do kapsy a vzala si od prodavačky zpátky kreditku,tašku s oblečením,co jsem koupila a běžela jsem lidským tempem z obchodu.Měla jsem co dělat,abych nákupní centrum nepřelítla jako žíznivá čára.Měla jsem štěstí.Při cestě na parkoviště jsem objevila krámek s novinami.Naštěstí tam měli jedny z USA.Hned jsem si je koupila,dala do podpaží a pokračovala v cestě na parkoviště.Doběhla jsem ke svému autu a rychle si sedla na místo řidiče.Tašky jsem hodila někam dozadu na sedadla.Hned jsem začala listovat novinami a hledala informace.Na třetí straně jsem objevila titulek: MALÉ MĚSTEČKO FORKS VE STÁTĚ WASHINGTON SUŽUJE VRAH!...Nic podstatného tam nepsali.Jen to,že za tři týdny zemřelo už 16 obětí.Lidé se bojí vycházet v noci ven.Většina vražd se stala v noci...Tanya měla pravdu...Vše nasvědčovalo tomu,že je tam upír.Potom jsem ale našla větu,která mi doslova vyrazila dech.Stálo tam ,,První obětí se stal sám náčelník policie ve Forks''...CHARLIE!A do háje.Hodila jsem noviny na sedadlo spolujezdce a šlápla na plyn a auto se rychle rozjelo ven z parkoviště.Skoro jsem někoho nabourala.Musela jsem zpomalit,ale jakmile jsem byla z parkoviště venku,šlápla jsem na plyn,až se ručička tachometru dotýkala pravého okraje.Jakmile jsem byla za Calgary, hned jsem volala Jasperovi.Jen dvakrát to píplo a Jasper to vzal.
,,Alice,lásko,kde jsi?''ptal se.
,,Jaspere,nemám moc času.Jedu do Forks.''řekla jsem mu.
,,Cože?!Alice,víš přece,že Edward-'''
,,Vím,Jaspere,to víš,že to vím.Ale je to naléhavé.Kup si noviny.Strana 3…Uvidíš.''řekla jsem mu.
,,Dobře.Zrovna jedu kolem stánku s novinami.Vydrž''řekl.Trvalo to asi jen půl minuty,ale potom řekl.
,,Alice,to nemyslíš vážně,že tam jedeš sama!Kde teď jsi?Jedu hned za tebou!''řekl.
,,Ne,Jazzi.Za chvíli budu u hranic.Neboj,budu dávat pozor.Jenom se tam mrknu,jestli toho upíra ucítím.Za Bellou nepůjdu,pokud nebude v ohrožení.Hlavně zůstaň v Calgary a hlavně to neříkej Edwardovi.Vlastně nikomu,dokud ti nezavolám,na co jsem přišla...Ano?''řekla jsem mu.
,,Ale,Alice-'''chtěl pokračovat.
,,Žádné ale,Jazzi.Já to zvládnu.Uvidíš…''řekla jsem mu.
,,Dobře,Alice.Hlavně buď opatrná''řekl.
,,Ty víš,že budu''odpověděla jsem.
,,Miuju tě''řekl mi.
,,Já tebe taky''odpověděla jsem mu rychle a zavěsila.Dala jsem si mobil do kapsy a ještě víc se opřela do pedálu...

Asi po hodině cesty jsem už v dáli viděla ono známé městečko.Bylo to zatím to nejlepší,co nás potkalo.Těch posledních pár kilometrů jsem byla napnutá,jako kšandy.Nejdřív ze všeho jsem jela na hřbitov.Musela jsem se ujistit,jestli je to pravda...Zaparkovala jsem auto u školy a běžela na hřbitov,který byl nedaleko.Bylo mi jedno,jestli mě někdo uvidí.nestarala jsem se o to.Za chvíli jsem už otvírala starou,rezavou bránu vedoucí na hřbitov.Neměla jsem ani tušení,kde ten hrob bude.Proto jsem se rozběhla a hledala náhrobek s Charlieho jménem.Nedaleko jsem viděla dva nedávno zakopané hroby,tak jsem se chytla naděje,že by to mohlo být ono.Doběhla jsem k těm dvěma hrobůma čekal mě šok.Na jednom hrobu bylo Charlieho jméno…Ale na druhém…Tam bylo jméno Belly.Podlomila se mi kolena a já spadla na trávu.Seděla jsem před těmi hroby a dívala se na ně.Z mého nitra se začaly drát na povrch drát vzlyky.Moje nejlepší kamarádka...je mrtvá.Jak jen tohle řeknu rodině?...Jak jen to řeknu Edwardovi?...Takže ve Forks řádil upír.Řádil,nebo ještě řádí.Jako první mě napadla Victoria…Ale zatím jsem tady nikde nenarazila na žádný pach,takže jsem si nemohla být stoprocentně jistá.A i kdyby to byla ona,jako první by zabila Bellu a ne Charlieho a jistě by tady tak dlouho nezůstávala...Musel to být nějaký novorozený...Z mého toku myšlenek mě vytrhl něčí křik.Bylo to sice daleko,ale bylo to dobře slyšet.
,,Proboha!Paní Goffová je mrtvá!Někdo jí zabil!''paní Goffová?Učitelka španělštiny?..Okamžitě jsem byla na nohou.Naposledy jsem se podívala na ty hroby a běžela ven z hřbitova.Běžela jsem zpět ke svému autu a začala vyťukávat do mobilu číslo,když mě najednou do nosu udeřil mě docela známy,ale přesto tak jiný pach.Vybodla jsem se na telefon,zaklapla ho a vydala se za tou vůní.Ta vůně mě vedla skoro na konec Forks.Bylo mi jasné,kam asi dojdu,tak jsem čím dál víc přidávala na tempu.Můj odhad byl správný.Pach mě zavedl k Belle domů.Tam ten pach byl nejsilnější.Zhluboka jsem se nadechla a vzala za kliku.Bylo otevřeno.Vevnitř bylo všechno rozmlácené.Buďto se tady odehrál hrozný boj,nebo to někdo udělal úmyslně.Spíš bych věřila té první možnosti,i když jsem věděla,že by ten boj být nemohl,protože by člověk asi těžko přemohl upíra.Možná spíš pokus o únik.Najednou mě z toku myšlenek vytrhl nějaký zvuk.Ozývalo se to z druhého patra.Někdo tu je...Cítila jsem,že tu někdo je.Možná budu mít štěstí a chytnu toho upíra,který mi zabil část rodiny...Vydala jsem se po schodech nahoru.Zvuky se ozývaly z Bellina pokoje.Byly to spíš vzlyky...Opatrně jsem otevřela dveře,vedoucí do jejího pokoje a zůstala tam stát jako opařená.Na židli seděla Bella s obličejem mokrým od slz a...a karmínově červenýma očima!Jakmile si mě všimla,lekla se a vyskočila ven z okna...

Omráčeně jsem se vrátila ke svému autu a jela k nám domů.Jela jsem pomalu.Musela jsem si to všechno probrat v hlavě.Jela jsem po lesní silnici a zahla mezi stromy na příjezdovou cestu našeho bývalého domu.Překvapilo mě,že jsem její pach cítila i tady,i když už o dost slaběji.Vyšla jsem schody na verandu a otevřela dveře.Vešla jsem do domu a zamířila do obýváku.Teď přijde ta těžší část...Vytáhla jsem mobil a vyťukala číslo.Zvonilo to pěkně dlouho.
,,No tak,Edwarde...Edwarde,zvedni to!''říkala jsem si sama pro sebe.Když už jsem měla chuť zavěsit,vzal to.
,,Co je,Alice?''ptal se podrážděně.
,,Edwarde,dobře,žes to vzal.Musím ti něco říct.Je to důležité!''řekla jsem mu.
,,Tak mluv,nemám na to celý den…''odbyl mě.
,,Edwarde,jsem ve Forks--''začala jsem.Nenechal mě dokončit větu.
,,Cože?!Alice,ty jsi se zbláznila!''začal řvát a vrčet do telefonu.
,,Ty máš co říkat o tom,kdo se zbláznil!!!Edwarde,do prčic poslouchej mě!''začala jsem křičet taky.
,Ne,Alice-'''chtěl pokračovat.Musela jsem mu to říct na rovinu.Jinak by si to neposlechl.
,,Ve Forks je upír!''zařvala jsem.
,,No ano,máš pravdu!Tak odjeď a už tam nebude!''řekl sarkasticky.
,,Edwarde,ty jsi takový idiot!Nejsem to já!Proto jsem tady,víš?!''zařvala jsem na něj.Chvíli bylo ticho.
,,Co po mě chceš,Alice?''zeptal se.Blbec,blbec,blbec!!!
,,Tak fajn,Edwarde.Řeknu ti to.Po tobě nechci nic,jen jsem si myslela,že bys měl vědět,že je Charlie mrtvý.A víš, kdo ho zabil?No ano,Bella!Z Belly je upír,Edwarde!!!''zakřičela jsem na něj.Konečně jsem si ulevila.Tentokrát bylo ticho o moc delší.
,,Neděláš si srandu?''ptal se.
,,S takovejma věcma se nevtipkuje!''řekla jsem mu podrážděně.
,,Kdy,''ptal se.
,,Nevím.Dnes mi volala Tanya a řekla mi,abych si koupila noviny.Byl tam článek o tom,jak se vraždí ve Forks..Za tři týdny šestnáct mrtvých!Bylo mi jasné,že je tady upír.Proto jsem sem hned jela.Nejdřív jsem jela na hřbitov.Tam jsem našla Charlieho hrob.Ale vedle něj byl i hrob Belly!...Chtěla jsem už jet,ale potom jsem ucítila upíra.Pach mě zavedl k Belle domů.Vešla jsem dovnitř a viděla ji…Měla červené oči.Jakmile mě viděla,vyskočila z okna.Teď jsem u nás doma…''řekla jsem mu a hlas se mi na několika místech zlomil.
,,Jedu tam.Jsem poblíž Portlandu.Za chvíli se uvidíme…''řekl a zavěsil...

Byla to opravdu jen chvíle.Za deset minut už jsem ho slyšela vyběhnout shody na verandu.Za vteřinu se otevřely dveře a v nich stál on.Můj bratr,kterého jsem už dva měsíce neviděla.Byla z něj troska.Měl roztrhané triko a jeansy.Skoro jsem se ho lekla.
,,Edwarde,proboha jak to vypadáš?''ptala jsem se hned.
,,Taky tě zdravím,Alice''odpověděl mrzutě a prošel okolo mě a sednul si na sedačku.
,,Ahoj''řekla jsem mu naoko podrážděně.
,,Kde je?''ptal se.
,,Nevím...''řekla jsem popravdě.
,,Byla tady?''ptal se.
,,Myslím,že ano.Je tu její pach.Nejsilnější je u tebe v pokoji a tady na sedačce.''odpověděla jsem mu.
,,U mě v pokoji?''ptal se a oči se mu na chvilku rozzářily.
,,Ano.''odpověděla jsem.Nic neříkal,jen se sám pro sebe usmíval.Bylo to poprvé,od té doby,co jsme odjeli odsud,co se usmál.Nebyl to zas takový úsměv,ale spíš jen slabý odvar úsměvu.Ale i to stačilo.Do začátku...Šla jsem si sednout vedle něho.Dala jsem mu ruku na rameno.
,,Proč jsi to udělal,Edwarde?Proč jsi nás všechny donutil odjet?Kvůli Jasperovi?Edwarde,on by se z toho dostal…Kdybys nebyl tak unáhlený,mohli jsme tu žít spokojeně dál.Všichni s Bellou,společně.Copak jsi to nechtěl?Z Belly by teď nemusel být upír...''řekla jsem mu.Bylo ticho.Najednou jeho tělo začly ovládat vzlyky.Začal vzlykat...
,,Já ji miluju,Alice…''řekl mi tiše mezi vzlyky.
,,Já vím...''ujistila jsem ho.Najednou přenesl svou váhu na mě a opřel si hlavu o moje rameno a vzlykal dál.Já jsem ho obejmula kolem ramen a konejšila ho.
,,Jsem já to ale idiot,viď?''ptal se mezi vzlyky.
,,Jo''souhlasila jsem.
,,Ale udělal jsem správnou věc.Aspoň těch pár měsíců žila klidně,bez upírů…''řekl.
,,Myslíš?Ne…Byla z ní oživlá troska.Chodila jako tělo bez duše.Nejedla,s nikým moc nemluvila.Vždycky se schoulila do klubíčka a plakala…Bez upírů možná,ale nedá se říct,že žila…''řekla jsem mu svoji teorii.
,,Nedělej mi to ještě těžší,Alice.Víš jak moc jsem trpěl já?''ptal se.
,,To nevím...''přiznala jsem.
,,Tak vidíš.Dělal jsem přesně to,co jsi říkala.Bylo to jako kdyby mi vyrvala srdce z hrudi a nechala si ho tady...Místo srdce jsem v sobě měl obrovskou díru...''řekl.
,,Budete to mít těžké.Mě už viděla,ale jestli uvidí i tebe...Ona zabíjí,Edwarde.Zabila Charlieho!''připomněla jsem mu.Škubnul sebou.
,,Nic si nepřeju víc,než to,aby mi odpustila,Alice.Nebude mi vadit,pokud se bude živit lidskou krví.Miluju jí...Přenesl bych se přes to.''řekl.
,,Tak se snaž...Budu moc ráda,když budete opět spolu.Ale nebude to nic lehkého...''řekla jsem mu na to.
,,Já vím...''ujistil mě.Potom už nikdo z nás nic neříkal.Potom se ale narovnal a zeptal se.
,,Myslíš,že mám nahoře ještě nějaké svoje věci?''ptal se.
,,Ne.Všechno jsme odvezli.Ale zrovna jsem nakupovala,když mi volala Tanya.Koupila jsem Jasperovi nové rifle a svetr.Můžeš si to vzít.Je to v autě…''řekla jsem.
,,Díky''řekl a odběhl.Za půl minuty byl zpátky,už převlečený.
,,Sluší ti to''řekla jsem mu.
,,Díky.Půjdu se podívat na hřbitov…''řekl.
,,Mám jít s tebou?''ptala jsem se.
,,Ne.Půjdu sám.Ty si zatím můžeš zalovit.Taky půjdu,ale nejdřív se musím jít podívat na ten hřbitov''řekl.Já jenom kývla a vstala.Vyšla jsem s ním před dům na terasu.
,,Uvidíme se''řekl.Já jenom kývla a každý jsme se rozběhl na jinou stranu...

Neběžela jsem dlouho.Po minutě jsem narazila na stádo losů,kteří mi výborně posloužili.Za necelých pět minut jsem už byla plná.Říkala jsem si,že Edward ještě doma určitě nebude.A tak jsem se rozběhla dál a ani jsem nevěděla,kam běžím.Nohy mě nesly lesem.Ale najednou jsem ucítila opět ten samý pach,jako odpoledne.Bella...Zrychlila jsem tempo a najednou jsem se ocitla na louce.Byla to ta Edwardova oblíbená louka,kam ji vždycky brával.Teď tam ležela na zádech a dívala se na nebe.Zřejmě ani nepostřehla,že jsem tam zavítala i já.Její pokožka se ve svitu slunce třpytila...Nadechla jsem se...Teď nebo nikdy...
,,Ahoj''pozdravila jsem.Cukla sebou a rychle se posadila a upřela na mě svůj zrak.Chvíli to trvalo,ale nakonec odpověděla.Čekala jsem,že bude mít ve tváři zármutek,hněv,nebo smutek,ale z její tváře se nedalo nic vyčíst...
,,Ahoj''řekla a stále ze mě nespouštěla oči.
,,Bello,já-'''začala jsem.
,,Ty mě znáš?''zeptala se udiveně.
,,Ano.Co je to za otázky?Ty mě snad ne?''ptala jsem se.
,,Ne.V životě jsem tě neviděla…''odpověděla mi.Co mi tu nesedí?Přešla jsem k ní blíž a posadila se naproti ní.Trochu se odtáhla,ale zůstávala sedět.
,,Ty…Ty jsi taky upír?''ptala se.Co se to s ní stalo?
,,Ano…''odpověděla jsem.V tuto chvíli jsem netušila,co smím a nesmím říct.
,,Jak se jmenuješ?''ptala se.
,,Alice Cullenová''odpověděla jsem jí.Jakmile jsem řekla svoje příjmení,cukla sebou.Dívala se na mě očima plnými smutku,zmatku a strachu.Nedokázala jsem se dívat dlouho,do těch jejích rudých očí.
,,To ty jsi zabila ty lidi?''ptala jsem se.Musela jsem se zeptat.Chvíli mlčela a dívala se na své nohy.
,,Ano''odpověděla přiškrceným hlasem.Mlčela jsem.
,,Ale já...Já nechtěla...''řekla a po tváři se jí kutálely slzy.Ona může plakat?
,,Jak se to stalo,Bello?Co se stalo?Mě to můžeš říct...''řekla jsem jí.Podívala se na mě.Zvažovala to...
,,Jak mě znáš?''ptala se.
,,Už když jsi byla člověk,jsme byli nejlepší přítelkyně…''odpověděla jsem.
,,Vážně?''zeptala se udiveně.Jenom jsem kývla a pousmála se.
,,Bude naše přátelství pokračovat,i když jsem…upír?''ptala se.Svitla mi naděje.
,,Ano.Velmi ráda.Teď mi ale řekni vše od začátku…''poprosila jsem jí a povzbudivě se usmála.Usměv mi opatrně oplatila a začala vyprávět.
,,Probudila jsem se v domě nedaleko odsud.Je to velký,bílý dům.Vevnitř je piano a vše je sladěno do bíla.Probrala jsem se na pohovce v obýváku a bylo mi divné,že jsem tam a že mi netluče srdce.Proti mě seděl starší muž,upír,který mi o všem řekl.Řekl mi,že jsem upír a že jsem zřejmě při přeměně přišla o paměť.To je asi ten důvod,proč si tě nepamatuju.Nepamatuju si nic,ze svého lidského života...Potom mi ten muž vyprávěl stručně o mém životě.To,jak se jmenuju,kolik mi je a co se událo za poslední měsíce mého života.Prý jsem chodila s nějakým Edwardem,který byl upír.Ten mě prý potom opustil a nechal mě ve Forks.Prý jsem byla ty poslední měsíce jako v transu a to je zřejmě ten důvod,proč si nic nepamatuju.Potom mi ten muž řekl,že musíme nahrát mou smrt.Nechal mě ležet v lese,kde mě našli dva muži.O týden později se konal můj pohřeb.Musela jsem ležet nehybně a nedýchat.Potom mě pohřbili.Když byla půlnoc,vylezla jsem z hrobu,ale to už tu ten můj stvořitel nebyl.Konečně jsem se nadechla.To jsem ale neměla dělat.Ucítila jsem člověka.Rozběhla jsem se za ním a...zabila ho.Oslovil mě jménem a obejmul mě a já...já ho zabila...Nevěděla jsem,kdo to je.Mezitím jsem zabila několik dalších lidí,ale žádný se mi nevryl do paměti takovým způsobem,jako ten první.Některé jsem zabila z hladu,některé z nudy.O dva týdny později měl ten první muž pohřeb,tak jsem se tam vydala.Když všichni odešli,přišla jsem tam já.Všimla jsem si,že ho pohřbili hned vedle mě a že měl stejné příjmení.Potom jsem našla jeho dům.Až teprve potom jsem zjistila,že jsem zabila vlastního otce...''řekla a hlas se jí na několika místech zlomil a ona začala plakat.
,,Oh,Bello.To je mi líto…''řekla jsem jí a dala jí ruku na rameno.Jenom se smutně usmála.
,,Můžu se tě na něco zeptat?''ptala jsem se.Zvedla hlavu.
,,Jak se jmenoval ten muž,co tě přeměnil?''zeptala jsem se.
,,Říkal,že se jmenuje Aro Volturi…''řekla.Tak tohle byl šok.Aro?
,,Alice,můžu se teď zeptat já?''ptala se opatrně.
,,Ehm…jistě''řekla jsem.Ještě pořád jsem byla mimo z toho,že by byl Aro něčeho takového schopný...
,,Ty jsi mě znala?Znala jsi i toho upíra,co mě opustil?Prý se jmenoval Edward…''řekla.Rozhodovala jsem se,jestli bude lepší jí říct pravdu,nebo lež.Ale nakonec jsem vytasila s pravdou...
,,Znala jsem tě hodně dobře.Jak říkám,byli jsme nejlepší přítelkyně.V té době jsem byla upír.Edwarda jsem znala.Znala a znám...Edward...Je můj bratr.''řekla jsem jí.Jakmile jsem skončila,už vedle mě neseděla a stála na kraji louky a dívala se na mě s vážným výrazem ve tváři.
,,Bello?''oslovila jsem jí. Nevnímala...Dívala se někam napravo od ní,ve tváři smutek a zmatek...
,,Je tady?''ptala se a podívala se zpět na mě.V jejích očích jsem mohla vyčíst všechen ten smutek a strach.
,,Je ve městě. Přijel kvůli tobě…''řekla jsem jí popravdě.
,,Nechci ho vidět.I když si na něj nepamatuju,nechci vidět muže,kvůli kterému si nic nepamatuju a je ze mě žijící troska.Řekni mu to prosím…Tebe uvidím ráda,ale jeho ne.Víš,kde budu''řekla,otočila se a běžela pryč...Seděla jsem tam ještě pěkně dlouho a přemýšlela...Jedno je jisté...Tohle bude těžší,než jsme si mysleli...

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Holly Holly | 18. dubna 2009 v 18:35 | Reagovat

Super kapitolka fakt skvela a velmi napinava a taky docela smutna

2 gaudi gaudi | 30. dubna 2009 v 22:10 | Reagovat

,,Ve Forks je upír!''zařvala jsem.
,,No ano,máš pravdu!Tak odjeď a už tam nebude!''řekl sarkasticky.
-tak toto ma vazne dostalo :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama