Pokud máte zájem o spřátelení, piště mi to prosím SEM !!!Díky předem:)

A pokud máte zájem o to, abych vám zaslala pokračování Satan proles na mail, stačí jen napsat na mail, který jsem kvůli tomu vytvořila, a ze kterého vám to budu posílat... Je to: Satan.proles@seznam.cz :)...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

..HOME..


9.část-Konec dobrý,všechno dobré

25. února 2009 v 21:04 | Dara |  Stará láska nerezaví



9. kapitola- Konec dobrý, všechno dobré...
Bella:
Zvoní mi mobil. Nemám ani v úmyslu to vzít...Ještě spím. Jak si někdo dovoluje rušit můj noční klid?! Jistě,je kolem jedenácté ráno, ale přesto...To však někdo očividně nedokáže pochopit...Zvonení nepřestává a to už jsem skálopevně rozhodnutá roztřískat ho o stěnu, pokud to zvonení neutichne. Vezmu mobil do ruky a v tom v pokoji zavládlo hrobové ticho. Naštěstí.. Nemusím šetřit peníze na nový mobil...Znovu pomalu usínám a přichází další příjemný-nepříjemný sen...Já a Edward.. Naše louka a- OTRAVNÉ ZVONĚNÍ!!! Člověk se nemůže ani vyspat!!...Na protest se zachumlám do peřiny ještě víc, než jsem byla teď a snažím se znovu přivést ten sen...Opět chvilka ticha a potom zase!!! Ten volající je tedy pořádný vytrvalec...A taky sebevrah!!! Protože až mi přijde do rukou, zaškrtím ho za to, že mě vzbudil...Ani se nepodívám na displej a přijmu hovor...
,,Ano?´´ zavrčím do telefonu a a čekám na odpověď.
,,Bells, zlato, co se děje?'' Jacob? Co po mě může teď ráno-poledne chtít...Trochu mírnějším hlasem mu odpovím: ,,Nic.Mělo by se snad něco dít??''
,, Oh, fajn... Spadl mi kámen ze srdce... Už jsem se lekl, že jsi našla Charlieho tělo s mým nožem v zádech...Já bych se potom musel rychle sbalit a nenápadně se vypařit...'' Vtipný, jako vždy...Musela jsem se pousmát...
,,A mě bylo divné, proč je v domě takové ticho...''
,,Co jsem to vlastně chtěl??..Jááj...Už vím...Tak mě napadlo, že když teda už máme maso...Ehm...Že bych tě pozval na večeři...Víš,nemůžeš ho mít v domě v takovém stavu věčně...Třeba ho na něco užitečného využít...''
,,Fuuuuuuuuuuj, Jacobe!...Ty jsi fakt NE-CHUT-NÝ!!!''
Z mobilu se ozývaly jen Jacobovi záchvaty smíchu.
,,Také si myslím, že by jsi nezvládla ho zakopat na zahradě...Tak jsem ti vymyslel lehčí cestu, jak se zbavit důkazů...''
,,Já???Proč bych ho měla zakopávat já, když je to tvoje práce??''
,,Jak jsem říkal...''
,,Zabiješ mi otce, zasviníš tím celý dům a ty mi budeš ještě rozkazovat???''
,,Hmmm...Jo!...Máš s tím nějaký problém??''
,,Jsi strašný, víš to??''
,,Vím...A proto mě máš ráda...''řekl. Jak vůbec můžu dál pokračovat v téhle frašce??
,,Jsi si tím jistý?' 'zeptala jsem se ze srandy.
,,Ano...Stoprocentně!''řekl hned. Jak mu můžu takhle ubližovat??
,,A že máš přehnanou sebedůvěru, to víš?'' řekla jsem a smála se.
,,Jsem s ní nadmíru spokojený!! A pokud se ti nelíbí,tak se hledej nového kluka ,protože já s tebou končím...'' smál se.
,,Neuvěřitelné...Teda...Ty jsi neuvěřitelný...''Náš rozhovor takto pokračoval asi dalších pět minut...
,,Tak fajn...Já se ti teda přiznám...Tvého otce bych v životě nezabil,protože za 1)Můj otec by mě potom zaškrtil, za 2)Ty by jsi mě nenáviděla a za 3)Můj život bez tebe by neměl smysl...A tě zvu na večeři. Tak okolo páté se pro tebe stavím... Platí?'' Ten kluk je naprosto úžasný. Hned jsem zapomněla na to, že jsem na něj byla naštvaná za to, že mě vytáhl z postele. Úplně jsem ztratila řeč a zmohla se jen na chabé ,,ano'' a ukončila náš hovor...

* * *

Jacob byl přesný jako švýcarské hodinky.Za ty 3 měsíce, co spolu chodíme, přišel na stanovené místo zchůzky vždy na sekundu přesně.
,,Teda, Jaku ,tebe doma tahají za uši, ne? Zase jsi vyrostl...Vedle tebe si připadám jako nejmenší človíček na světě...''
,,No víš...Billy nemá co dělat, tak si na mě zahrává...Člověk na vozíčku nemá moc forem zábavy...''Na tváři se mu objevil ten jeho očarující úsměv a na chvíli, která mi připadala jako věčnost, se mi zadíval do očí... Pomalu se ke mě začínal naklánět s očima stále zaklesnutými do mých... Hřebetm dlaně mi přejel po lícní kosti. Zavřela jsem oči a ucítila jeho rty na mých. Připojila jsem se k němu, z čehož vznikla neopakovatelná souhra našich rtů...
,,Ehm... Nerad bych vás rušil.. Teda už jsem vás vyrušil...Ale no, Jaku ,mohl bys, prosím tě ,říct Billymu ,že se u vás zítra zastavím? Potřebuju, aby byl doma...''Charlie? Kde ten se tu vzal? Neměl by rybařit?
,,Jasně, vyřídím...No, Charlie ,rád jsem tě zase viděl, ale my už půjdeme...Tak ahoj...''řekl Jake.
,,Tak ahoj...A neboj, nepřijdu pozdě...''rozloučím se s ním a usměju se. Potom následuju Jaka do svého auta. Toto myslel tím, že se pro mě staví. Sice netuším, jak se sem dostal, ale to mi je momentálně jedno...
,,O to se nebojím...Tak si to teda užijte'' rozloučil se s námi Charlie a vešel do domu...


Celá cesta proběhla v tichosti. Až na mé na mě křičící myšlenky a vzpomínky. Vážně jsem celé ty 3 měsíce nemyslela na Edwarda? Jistě,že jsem na něj myslela, ale už ne v takové míře jako předtím...Od jeho odjezdu už uběhl půlrok, ale já jsem si to i přesto pamatovala tak jasně,jako kdyby to bylo včera...Ale díky Jakovi jsem pomalu začínala zapomínat. Ovšem, za svým názorem, že nikdy na něj nechci zapomenout,si stojím!...Ale abych to lépe vysvětlila...Díky Jakovi žiju přítomností a už se tolik nevážu na minulost, jako tomu bylo před 4 měsíci...Ovšem byla tu jedna otázka....Miluju Jacoba?Jistě, něco k němu cítím,ale také cítím,že to není ani z tisíciny takové, jako to bylo u Edwarda a ani ne z desetiny takové, jak by si zasloužil...Je to jen přátelství, nebo láska??


Cítila jsem potřebu aspoň jednou to ticho v autě vyplnit hovorem, a tak jsem se zeptala, kam že to vlastně jedeme.
,,K nám''odpověděl Jacob s tajemným výrazem ve tváři. Já proti tomu neměla žádné námitky. Zastavili jsme před jejich domem a vystoupili z auta. V domě byla tma.
,,Kde je Billy?''musela jsem se zeptat.
,,Dal mi trochu prostoru...''další záhadný úsměv.
,,A já se na něj tak těšila! No co...Budu to s tebou muset vydržet...''zažertovala jsem. Chytil mě za ruku, propletl svoje prsty s mými a vedl mě do domu. Zastavil se v kuchyni a mě se naskytl překvapující pohled. Od údivu mi klesla čelist skoro až k zemi. Stůl byl prostřený pro dva, se svíčkou uprostřed a láhví šampusu.
,,Děje se něco?'' Jake trochu znejistěl.
,,Ne...Jen..Je to...Fakt krásné...a je to pro mě...''usadil mě ke stolu a nalil nám do pohárů šampaňské...
,,Na nás..''řekl a napil se...Položila jsem ústa k poháru a už jsem se chtěla napít, když v tom jsem se začala smát na celé kolo.
,,Dětské šampaňské??''řekla jsem pomalu a dusila se smíchem.
,,Nekaž vážnost tohto večera...''odpověděl a hodně se snažil zachovat vážnou tvář. Po tomto ,přípitku' položil na stůl hrnec a začal mi nandávat jídlo.
,,Špagety?''pozvedla jsem obočí.
,,Co máš zase za problém?''zeptal se naoko rozzlobeně. ,,Víš, kolik času mě stála příprava toho všeho?''
,,Těch deset minut tvého drahocenného času života jsi nemohl využít líp...Díky...''


Po večeři jsme si pustili nějaký film, kterému jsme nevěnovali žádnou pozornost. Skoro celou dobu sme se jenom smáli. Když film skončil, Jacob vytáhl videokazetu z přehrávače. Já si všimla, že trochu posmutněl...
,,Jaku,děje se něco?''ptala jsem se,když si sedl zpět vedle mě.
,,Ne...Nic mi není'' řekl a pokusil se usmát.
,,Za ty tři měsíce, co spolu chodíme, tě znám jako své boty. Poznám, že tě něco trápí...''řekla jsem mu a pohladila ho po tváři.
,,Dobře...Jde o mé kamarády...Najednou se změnili. Ostříhali si vlasy a přidali se k Samovi. Žádný z nich se se mnou už nebaví a vyhýbají se mi''řekl.
,,Kdo je Sam?''zeptala jsem se.
,,Jeden kluk z rezervace...Je...Divný...Přidávají se k němu kluci a on z nich dělá...grázly.''
,,Oh, Jaku...To je mi líto...''řekla jsem mu a objala ho.
,,Díky...Ještě že tě mám...''řekl a víc si mě přitiskl k sobě.
,,Miluju tě, Jaku''řekla jsem mu.
,,Já tebe ta-'''nestihl to doříct, protože najednou rychle vyběhl z pokoje do koupelny...Když se vrátil, vypadal děsivě...
,,To asi ty špagety...''řekl a snažil se usmát. No...Vznikl z toho jen chabý úšklebek.
,,Nemám zavolat záchranku? Upřímně, vypadáš hrozně a já tě tady v tomhle stavu nechci nechat samotného. Promiň, ale nějak jsme zapomněli na čas a já už bych měla jet domů''dělala jsem si o něj starosti.
,,To je v pohodě...Jen jdi. Já si půjdu lehnout a zítra ti zavolám, okey?''
,,Dobře...Ale určitě mi zavolej! Bojím se o tebe...''Dala jsem mu pusu na rozloučenou a pomalu jsem odcházela. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, co by mu mohlo být...Ale kdyby to bylo těmi špagetami...Nemělo by být zle i mě?...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama