na Blog.cz

Tady máte jednorázovou povídku od NutelBee :)...Jmenuje se ,,Bez tebe'' a je z pohledu Edwarda ;)..

Pozn. autorky: Prosím neřešte chyby (radši) xD … Odehrává se to, když Edward opustil Bellu. Je to moje druhá povídka tak přivřete oči až to budete číst.

Z pohledu Edwarda

Život už nemá cenu. Ne bez tebe. Dnes naposledy vzpomínám na naše společné chvíle. Ležím sám ve svém pokoji, ale vím že Alice přesně ví co budu dělat.

Když jsem tě poprvé spatřil... ó ano chtěl jsem tě zabít, tak krásně si voněla. Divil jsem se, že jsem se ovládal. V ten moment jsem vymyslel tolik strategií jak z tebe vysát krev, ale ani jednu z nich jsem neuskutečnil.
Pamatuji si jako by to bylo včera jak jsem tě poprvé sledoval, když spíš. Byla jsi tak nevinná. Tak roztomilá a pak si řekla moje jméno. Měl jsem pocit že se vznáším. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mi na tobě záleží víc než by mělo. Upír se zamiloval do člověka. Jak jsem to jen řekl na naší louce? Och ano... A tak se lev zamiloval do jehňátka.
Nezasloužil jsem si tě. Měla jsi raději chodit s tím Mikem Newtonem. Brr... za jeho myšlenky bych ho prohodil oknem. Ovšem ty jsi musela vyhledat nejnebezpečnějšího tvora na světě a zamilovat se do něj. Nebála jsi se nikoho z mojí rodiny. Byl jsem nejšťastnější za celou mou existenci.
Prvbí polibek byl ani nevím jak bych ho měl popsat. Ono to ani nejde popsat. Nejkrásnější první polibek na světě. První noc, kdy jsem ti mohl být na blízku a ty si ze spaní pořád opakovala dvě nejúžasnější slovíčka "Miluju tě"
S tebou byl svět veselejší. Nejraději jsem sledoval jak se červenáš jen když jsem se tě dotkl. Poslouchal jsem tvoje bijící srdce. Bál jsem se abys ze mě nedostala infarkt jak ti bilo rychle v mojí přítomnosti. Někdy jsi zapomněla dýchat nad tím jsem se vždycky usmíval.
Udělal jsem největší chybu na světě tím , že jsem tě opustil. Lhal jsem si když jsem si myslel, že tě ochráním tím že odejdeme. A stačil jenom měsíc a našla si tě Victoria. Neváhala ani vteřinu. Alice už pak neviděla nic. Jenom tmu. Tři dny jsem nevyšel z pokoje. Byla to moje chyba. Moje, moje, moje a ničí jiná jak mě přesvědčovala Alice. Nenávidím se za to!!! Už nemá smysl žít bez tebe ne, ale slíbil jsem Alice než odejdu k Volturiům žádat o smrt pojedu se podívat do Forks, tam kde to všechno začalo.
Podívám se na hřbitov pořád nedokážu uvěřit, že už nejsi. Alice viděla moje rozhodnutí konečně jít do Forks a chtěla jít semnou.
"Ne Alice tam musím sám. Vím, že ti chybí, ale pochop mě" odpovídal jsem na její myšlenky a pak jenom přikývla že chápe, ale nechápe nic. Neví jak strašně cítím..tak prázdný.
Vyrazil jsem do Forks a byl jsem tam v rekordním čase. Šel jsem rovnou na hřbitov za mojí jedinou láskou.
Utápěl jsem se zase ve vzpomínkách. Například jak jsem jí poprvé ukázal jak se pohybuju já. Měla velký strach, že narazíme do stromu. Musel jsem se tomu zasmát.
Hledal jsem její hrob. Pořád malá naděje, že žije. Naděje zmizela. Byl tam náhrobní kámen a na něm její jméno "Bella Swan" a pod ním bylo napsáno "Skvělá dcera a kamarádka" sesunul jsem se k zemi. A na náhrobním kameni bylo napsáno ještě něco "Vždycky milovala a vždycky bude jenom jeho".
Panebože proč to sem píšou. Semnou by to seklo být člověk.
Chci brečet. Proč nemůžu brečet? Tak moc bych si přál brečet.
"Ach Bells"

S tebou jsem vnímal čas jako rychle ploucí řeku na chvíli jsem se otočil a loď už byla na druhým břehu.
Nic nedokáže nahradit mi tvůj pohled do očí

S tebou se cítím jako člověk, protože ty jsi dala fantazii nový rozměr
S tebou je život sen, ze kterýho se nechci zbudit a ty víš, že bez tebe nemůžu žít
Bez tebe je den jenom dvacetčtyry hodin trhlina v čase kdy ztracený se dokola brodim
Bez tebe je polibek mokrá stopa na rtech, bez tebe je štěstí prázdný slovo čmáraný na zdech
Bez tebe žádný pocit mě už nebere
Bez tebe každej kousek o de mě si veme, já vždycky budu v duchu obímat už jenom tebe a ty víš že bez tebe nemůžu žít je to jako tisíc nocí bdít a žádný hvězdy nespatřit

Tohle všechno jsem řekl nad jejím hrobem.
"Prosím Bells, odpusť mi. Miluju tě- vždycky jsem miloval a vždycky budu"

Myslím, že teď je pravý čas se jít podívat na louku, na naší louku. Plný dalších vzpomínek.
Vzpomínky tak bolí.

"Oprvadu budeš v duchu obímat jenom mě?" nezdálo se mi to? Ne určitě ne! To je Bellin hlas a ta vůně. Je to ona.
"Nebylo by lepší obímat opravdickou Bellu a ne tu co máš jen ve své hlavě. Vím fantazie je moc krásná, ale skutečnost ještě hezčí"
Otočil jsem se za tím líbezným hlasem. A opravdu stála tam. Měla na hlavě obvaz. Ruku v sádře. Tohle byla moje Bella.
"Bells, ty žiješ!!" vykřikl jsem samým štěstím.
"Právě jsem přijela taxíkem z nemocnice a viděla jsem tě tu sedět. Měla jsem amnézii"
"Amnézii? Pamatuješ si, ale už všechno viď?" proto jí Alice neviděla. Sama nevěděla jakou má budoucnost.
"Všechno" potvrdila. Škoda jediné co mohla zapomenout bylo to jak jsem jí opustil.
"Co se ti stalo?"
"Byla jsem hloupá jela jsem na motorce sama bez Jacoba a vymstilo se mi to" usmála se nad svojí hloupostí a já nechápal polovinu z toho co řekla. Doufám, že budu mít dost času to pochopit.
"Edwarde.." začala " já už nechci, abys mě zase opustil už bych to nemusela vydržet. Byla jsem chodící mrtvola. Miluju tě. Prosím už mě neopuštěj"
"Neopustí tě. Už nikdy a pokud ještě chceš proměním tě na upíra. Jenom, abys mohla být navždy semnou"
"Chci moc chci být upír a žít stebou věčnost"
Šel jsem k ní a jemně jí chytil kolem pasu, abych jí víc neublížil a políbil jsem jí.
"Je čas se vrátit domů"
Teď bude vše jak má být... jsem totiž s tebou.