Na mail mi dorazila další jednorázovka od Lesslee!!:)...Podle mě je moc povedená- jako ta předchozí!!;););)
Děvčátko
V kostele se už shromáždila pěkná hrstka lidí..
"Nezapoměli na ni" šťastně pošetal Edward dívce vedle sebe.
"Opravdu nezapoměli," ubezpečila ho dívka stojící vedle něho z druhé strany- malá, krásná brunetka.
Byl to přesně rok, co Bella zemřela při dopravní nehodě. Pro Edwarda skutečně těžký rok. Všichni ho sice ubezpečovali, že on za to v žádném případě nemůže, ale Edward věděl pravdu. Na Bellené smrti měl největší vinu. Kdyby se s ní tehdy nerozešel a nevyhodil ze svého života, Bella by nenasedla do auta, které ji nikdy nemělo dopravit do cíle její cesty…
Edward se s tím pokoušel žít, to ano, ale I když se po čase začal tvářit, že na to už nemyslí a že to zvládá, nebylo tomu tak. Když měl říct pravdu, za posledních pár měsíců se to jen zhoršilo. Ale teď už bude dobře, to věděl. Dneska se se svojí láskou hodlal znovu střetnout. Nikdo o tom, že už je úplně připravený a v kapsi měl skrytou letenku do Volterry nevěděl a Edward, I když byl nervózní a nedočkavý, to na sobě nenechal znát. S tajením už měl nějaké zkušenosti…
ooo
ooo
Edward se snažil poslouchat kázeň faráře, ale před očima mu stale mihala Bellina tvář. Vzpomínal na to, jak jí poprvé vyznal lásku. Jak se jednou skoro neovládl a svou touhou ji zabil. Tehdy si Edward uvědomoval, že je pro něj jediná, že ji nikdo nikdy nedokáže nahradit. A vzpomenul si I na tu noc, kdy život stratil smysl.
Přemýšlel o tom, nechtěl Bellu vystavovat dalšímu nebezpečí a tak ji požádal aby se s ním šla projít. Oznámil ji, že odjíždí.
"Ty už mě nechceš?" zeptala se ho Bella
"Ne"
"Nedělej to"
"Nehodíš se ke mě. Slibuju, že mě dneska vydíš naposledy. Už se nevrátím. Už tě nikdy nevystavím něčemu podobnému, co se stalo na tvé oslavě. Dál si můžeš vest svůj život po svém. Já ti do něj nebudu nijak zasahovat. Bude to, jako bych nikdy neexistoval…"
Odešel.. a nechal ji tam stat, samotnou, zděšenou.
Nevěděl, že když říkal, že ho vidí naposledy, že DNEŠEK je vlastně její POSLEDNÍ den.
Alice mu volala každou chvíli, jen utíkal, nezvedal jí to.. nevěděl, že už VIDĚLA, co se má stát…
Vzpomínal, jak přišel na místo nehody, auto úplně rozbité, všude policie, hasiči, záchranka, plno lidí a Bella- právě ji vyndávali z auta, když tam přišel- její tělo celé rozlámané a její hlava… DOST! Znovu se pokusil vrátit se do reality a vnímat knězova slova, ale napadla do myšlenka, jak vypadala Bella tehdy a jak asi vypadá teď- po roku zakopaná pod zemí. Kdyby ji proměnil hned, když si to přála, nic takového by se nestalo. Tato myšlenka ho donutila lidsky vyběhnout ke dveřím kostela. Někteří lidé se na něho soucitně dívali, ale nikdo se ho nepokusil zastavit.
Sedl si na patník před kostelem, složil hlavu do dlaní, ale plakat mu nešlo. Po pár minutách se trochu uklidnil, zdvihl hlavu a uviděl drobnou postavu, která na něj hleděla. Děvčátko mělo nanejvíř tři roky. Mělo rezavé vlásky a zlatavá očka, kterými se dívala velmi zvědavě, ale I jaksi dospěle.
V tu ránu si vzpoměl na rok starou Alicinu vidinu, tahle holčička vipadala navlas stejně jako…děťátko, které ve vizi chovala Bella v náručí.. Bella si vždy přála děvčátko, Renesmé, s kudrnatými, rezavými vlásky..
"Ahoj," oslovilo děvčátko Edwarda.
Edward se usmál, I když měl sto chutí do něčeho praštit.
"Ahoj," odpověděl ji.
"Jak se jmenuješ?" Zeptalo se děvče a drobnými kroky přicupitalo k Edwardovi a sedlo si mu na koleno. Trochu ho zmátlo, že děvčátku nejdou číst myšlenky.
"Edward," představil se jí mírně zmateně.
"Já se jmenuji Nessie." Chvíli na něho jen tak hleděla, a potom řekla:
"Ty jsi smutný."
"Ano, jsem," slabě se pousmál Edward a pohladil Nessie po rezavých vláskách. Chtěl se jí na něco zeptat, ale Nessie jakoby četla jeho myšlenky.
"Moje maminka je vevnitř," Ukázala prstem na kostel," musela jsem jít na chvíli ven, protože jsou tam všichni smutní."
Zamyšleně si Edwarda prohlížela.
"Byla to tvoje dívka?" zeptala se.
"Byla to moje láska, nevěsta," opravil ji Edward a do očích se mu chtělo nahrnout plno slz. Děvče zvedlo ruku a prstem mu pomalu přejela po tváři. Nevšimla si jeho studené kůže.
"I já bych byla smutná, kdyby mi někdo umřel," řekla Nessie a už jen při té představě ji po tvářičce stekla slza.
"Měl jsem ji velmi rád. Jako nikoho na světe," svěřil se Edward.
"Velmi, velmi rád?"
"Ano, miloval jsem ji," přiznal se Edward.
"Vidím to v tvých očích. I ona to viděla" ubezpečilo ho dítě, které chápalo lásku úplně jinak a Edward musel uznat, že tak nějak správněji jako většina lidí.
Devčátko zesedlo z Edwardova klína, sedlo si na patník vedle něho a chytilo jeho ruku do svých.
"Něco tě trápí," to nebyla otázka..
"Ano" Edward se podíval na bystré male děvče, "Ano trápí. Víš, udělal jsem hloupost. Pověděl jsem , co jsem povědět neměl. Před tím, než zemřela jsme se … "pohádali","
"Ona ti už dávno odpustila. Odpustila ti hned potom. Taky tě měla velmi ráda."
"Kéžby," zlomeně vzlykl Edward a znovu sklonil hlavu do dlaní. Nessie ho hladila po zádech.
"Měla tě nejraději na celém světě. Nechce, aby ses proto trápil. A už vůbec nechce, aby sis pro to vzal život. Stále tě miluje…" šeptem dokončilo děvče.
Edward překvapivě zdvihl zrak a oči mu padli na prázdné místo, kde ještě do nedávna seděla jeho společnice. Zmateně se rozhlížel, ale nebyla tam.
Tehdy si naplno uvědomil, co řekla a znovu se pokusil rozplakat. Byla to Bella. A nebo posel, kterého poslala.
"tady jsi.." řekl hlas za ním "S Jasperem sme se už o tebe báli" sestra si ho ustaraně prohlížela. "Nechceš se vrátit dovnitř?"
Edward ještě jednou vzlykl, promnul si oči a už chtěl kráčet za sestrou, ale po pár krocích jakoby si to rozmyslel.
"Počkej," řekl co nejpevnějším hlasem. Přiběhl ke koši na odpadky, z kapsy vytáhl letenku a hodil ji dovnitř
Kolda | 
Nechce te už psát o nečem veselím
:-\
Zde hledá
oh..zajimavej napad