Tak tady mi na mail dorazila jedna jednorázovka s názvem ,,Kouzlo stromů'', kterou mi poslala AlexaRose!!!:)
Kouzlo stromů
Sedím na balkoně a pořád dokola mi v hlavě běhají jeho slova než odešel. Jemný vítr mi cuchá vlasy a já mám pocit že všechno listí, stromy, vítr,zrnka prachu a písku mi našeptávají: ,,On se vrátí, už brzy," a já nevím proč tomu věřím. Než ráno odešel na lov s Emmettem a Jasperem, tak mi do ucha pošeptal: ,,Brzy se vrátím lásko,do zítřejšího rozbřesku," a já mu věřila, ale
teď jsou to dva dny. Dva nicotné, bezvýznamné dny. Dva dny díky kterým mám pocit, že moje hlava a srdce vybouchnou a roztříští se na milion kousků, které nikdo neposbírá nedá dohromady. Emmett i Jazz už jsou zpět. Říkali, že druhý den ráno, když chtěli vyrazit na cestu zpět a šli se porozhlédnout kde sní Edward, tak ho nenašli, byl pryč, prostě zmizel. Vůbec neví jak se to stalo. Už jsem samozřejmě přemýšlela že ho půjdu hledat, ale stát proti šesti upírům, i když jste sám upír, je poněkud obtížné. Dokonce ani Alice se mě nesnažila utěšovat, protože jediné co o Edwardovi věděla, bylo to, že asi zítra ráno bude někde v lese lézt na nějaký strom a to mi opravdu nepomůže protože listnatých stromů a lesů je tisíce, co tisíce, miliony. Kdybych mohla plakat........no tak asi všichni víme co by se stalo. Slzy by zaplavily celý balkón. Nevím co dělat, jsem úplně ztracená, bez něho nejsem nic. Najednou mi nějaká malá horká ručička
sáhla ne rameno. Byla to Renesmee a řekla mi: ,,To bude dobrý mami, táta se vrátí," a vlezla mi do náruče. Byl to tak příjemný pocit, když jsem jí měla u sebe, uklidňovala moje kamenné srdce. ,,Já vím," zašeptala jsem jí do ouška. ,,Tak čeho se bojíš," ptala se jemně Nessie. ,,Nikdy nevíš co se může stát,"povzdechla jsem si. Ale Nessie mi řekla: ,,Já vím že se vrátí, podívej," a
ukázala na jeden listnatý strom před námi. Poslušně jsem se na něj zadívala.Najednou se stalo něco neuvěřitelného( i když nechápu, že jsem se tomu tolik divila, protože můj život byl naplněný jenom neuvěřitelnými věcmi), listy toho stromu zašuměly, pak začali jeden po druhém padat na zem a potom se překvapivě shlukly ve vzduchu do nějaké postavy. Podívala jsem se překvapeně na ní a ona mi pohled s úsměvem oplatila a řekla jemným, příjemným a tak lehkým hláskem:
,,Bello, neboj se Edward se vrátí, už brzy, už brzy, věř mi," a potom než jsem stačila něco říct, se listy opět se šustěním vrátily na strom. Renesmee mi do ucha šeptla jenom: ,,Vidíš já to říkala," a potom ve vteřině zmizela. Abych se přiznala, tak jsem se toho jejího rychlého pohybu celkem lekla, protože jsem byla pořád unešená, z té postavy z listí a ani jsem si nevšimla, že už je ráno.
Najednou mě však z přemýšlení vytrhl další rychlý pohyb. Pak jsem někoho slyšela jak překvapeně zakřičel: ,,Bello!" a v tu chvíli jsem ležela na balkóně, na mě přitisknutý Edward, který mě vášnivě líbal a já mu polibky zmateně oplácela.
,,Nechceš mi říct, kde jsi byl," zašeptala jsem mezi polibky. ,,Zítra máme dost času, kromě toho ještě pořád je brzy ráno máme dost času, prosím až zítra, nebo vlastně dnes v noci," prosil tak neodolatelným tónem. A já i když mě sžírala touha všechno se co nejdřív dozvědět, jsem absolutně nic nenamítala........
teď jsou to dva dny. Dva nicotné, bezvýznamné dny. Dva dny díky kterým mám pocit, že moje hlava a srdce vybouchnou a roztříští se na milion kousků, které nikdo neposbírá nedá dohromady. Emmett i Jazz už jsou zpět. Říkali, že druhý den ráno, když chtěli vyrazit na cestu zpět a šli se porozhlédnout kde sní Edward, tak ho nenašli, byl pryč, prostě zmizel. Vůbec neví jak se to stalo. Už jsem samozřejmě přemýšlela že ho půjdu hledat, ale stát proti šesti upírům, i když jste sám upír, je poněkud obtížné. Dokonce ani Alice se mě nesnažila utěšovat, protože jediné co o Edwardovi věděla, bylo to, že asi zítra ráno bude někde v lese lézt na nějaký strom a to mi opravdu nepomůže protože listnatých stromů a lesů je tisíce, co tisíce, miliony. Kdybych mohla plakat........no tak asi všichni víme co by se stalo. Slzy by zaplavily celý balkón. Nevím co dělat, jsem úplně ztracená, bez něho nejsem nic. Najednou mi nějaká malá horká ručička
sáhla ne rameno. Byla to Renesmee a řekla mi: ,,To bude dobrý mami, táta se vrátí," a vlezla mi do náruče. Byl to tak příjemný pocit, když jsem jí měla u sebe, uklidňovala moje kamenné srdce. ,,Já vím," zašeptala jsem jí do ouška. ,,Tak čeho se bojíš," ptala se jemně Nessie. ,,Nikdy nevíš co se může stát,"povzdechla jsem si. Ale Nessie mi řekla: ,,Já vím že se vrátí, podívej," a
ukázala na jeden listnatý strom před námi. Poslušně jsem se na něj zadívala.Najednou se stalo něco neuvěřitelného( i když nechápu, že jsem se tomu tolik divila, protože můj život byl naplněný jenom neuvěřitelnými věcmi), listy toho stromu zašuměly, pak začali jeden po druhém padat na zem a potom se překvapivě shlukly ve vzduchu do nějaké postavy. Podívala jsem se překvapeně na ní a ona mi pohled s úsměvem oplatila a řekla jemným, příjemným a tak lehkým hláskem:
,,Bello, neboj se Edward se vrátí, už brzy, už brzy, věř mi," a potom než jsem stačila něco říct, se listy opět se šustěním vrátily na strom. Renesmee mi do ucha šeptla jenom: ,,Vidíš já to říkala," a potom ve vteřině zmizela. Abych se přiznala, tak jsem se toho jejího rychlého pohybu celkem lekla, protože jsem byla pořád unešená, z té postavy z listí a ani jsem si nevšimla, že už je ráno.
Najednou mě však z přemýšlení vytrhl další rychlý pohyb. Pak jsem někoho slyšela jak překvapeně zakřičel: ,,Bello!" a v tu chvíli jsem ležela na balkóně, na mě přitisknutý Edward, který mě vášnivě líbal a já mu polibky zmateně oplácela.
,,Nechceš mi říct, kde jsi byl," zašeptala jsem mezi polibky. ,,Zítra máme dost času, kromě toho ještě pořád je brzy ráno máme dost času, prosím až zítra, nebo vlastně dnes v noci," prosil tak neodolatelným tónem. A já i když mě sžírala touha všechno se co nejdřív dozvědět, jsem absolutně nic nenamítala........
KikaV | 
Zde hledá
Krasny!!! :)