na Blog.cz

Tak a tady máte už 3. pokračování mé nové povídky "Svět v maskách, NTEC 2" :)... Už musím vytvořit nějaký titulní obrázek k povídce :)... V notebooku PS nemám, ten mám na starém počítači, ale vždy mě odradí představa té půlhodiny, co bych čekala, než se ten krám zapne :D... Ale budu se snažit s tím brzy něco udělat, slibuju :).. Opět bych chtěla poděkovat za komentáře k minulé kapitole :)... V téhle kapitole najdete... No, uvidíte :D... Berte to prosím s rezervou, valnou většinu této kapitoly jsem psala dnes ráno asi od jedný, do půl třetí :D... Prostě jsem "chytla slinu" a začalo mě to bavit :).. Doufám, že to bude bavit i vás :)... Dala jsem vám tam i písničku, při které jsem to psala :).. Nemusíte si jí k tomu pouštět :)...

Přesně, jak jsem si myslela. Jakmile Alice s Ryanem přijeli ze své projížďky na Ryanově nové motorce a všichni jsme se navečeřeli, Alice nás všechny dovedla do obývacího pokoje s tím, že nám musí ukázat všechny své nové šaty, které jsem jí dnes koupila. Všichni jsme se usadili na pohovce a čekali, až se přijde ukázat v novém modelu. Jako první kupodivu přišla v těch zelených šatech, které jsem jí vybrala já. Pokračovala potom všemi krátkými šaty a skončila u těch nejdelších. Kluci jí to všechno pochválili, takže bylo vidět, že jsme vybraly dobře. Po Alicině módní přehlídce jsme všichni vybrali jeden film, který jsme si pustili v televizi. Alice si odběhla, aby se převlékla zpět do domácího oblečení, já jsem mezitím udělala popcorn a rozdělila ho do čtyř misek. Když jsem se vrátila s občerstvením, všichni už seděli v obýváku a čekali jen na mě. Donesla jsem všem jejich misky a posadila se vedle Edwarda. Ryan pustil film a všichni jsme se dívali. Byla to jedna vtipná komedie, jejíž název jsem nepochytila… Po filmu se všichni rozešli do svých pokojů. Edward šel uložit Emmetta a já jsem mezitím umyla nádobí v kuchyni. Trvalo to jen chvilku, než jsem umyla poslední sklenici a zamířila nahoru do ložnice. Když jsem vešla, Edward byl v koupelně a sprchoval se. Když se Edward vysprchoval a vylezl z koupelny, hned jsem tam zamířila já. V rychlosti jsem se umyla a poté se oblékla do županu a vlasy si smotala do turbanu. Když jsem vešla zpět do pokoje, Edward byl opět na balkóně. Poslední dobou si ho celkem oblíbil, každý večer tam strávil aspoň chvíli. Postavila jsem se vedle něj a dala mu ruku kolem pasu.

"Zase tady?"nadhodila jsem a on se pousmál.

"Je to jedno z mála míst, kde se dá přemýšlet… Mám na tohle místo hodně vzpomínek,"řekl a já se mohla jenom domýšlet, jaké vzpomínky má na mysli.

"Například?"nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

"Například… Jsem tady přemýšlel o tom, jak tě mám opustit, protože do města mířila Salome… Nechtěl jsem se vybourat na motorce, nechtěl jsem tě opustit… Málem jsem to neudělal…"řekl a já se zachvěla. Nejdřív, když jsem opět slyšela jméno ženy, která náš vztah nejdříve zničila a která nás nenávidí. Poté, když jsem si vzpomněla na to, jak jsem se cítila, když jsem v nemocnici otevřela oči a Charlie mi řekl, že je Edward mrtvý… Všiml si mého zadumaného výrazu a objal mě. Položila jsem mu hlavu na prsa.

"Už je to za námi… Je to skoro dvacet let, Salome na nás už určitě zapomněla… Teď jsme tady, spolu, máme rodinu, to na tom záleží"řekl mi a já jen přikývla. Chvíli jsme jen tak stáli na balkoně a on mi rukou přejížděl po zádech. Když člověk vstupuje do manželství, tak nějak počítá s tím, že ta počáteční láska po čase začne vyprchávat. Když máte děti, hodně lásky dáte jim a na svou druhou půlku už tak nebudete myslet. Bylo zajímavé, že tohle nebyl náš případ. Máme spolu tři děti, které máme rádi, ale stejně si dokážeme udělat čas na druhého, dát mu jen tolik lásky, kolik unese. Děláme všechny věci tak, jako za mlada. Když někam jdeme, Edward mě vezme za ruku nebo za pas. Pokaždé, když přijede z práce, tak mě políbí. Znám hodně rodin, kde to tak není. Znám hodně lidí, kteří mají manžele jen proto, aby přežili, necítí k němu to, co na začátku jejich vztahu. Nesmírně jsem si cenila toho, co mám. A hlavně toho, co jsem zrovna teď měla v náruči.

"Vypadá to, že děti mají ze svých dárků opravdu radost"nadhodila jsem po chvíli ticha. On se jenom zasmál.

"Pořád před sebou můžu vidět Ryanův výraz. Přesně pro tyhle chvíle jsem rád, že jsem zestárl…"řekl a já se usmála. Jednou rukou mě pustil a pohladil mě po tváři.

"A jsem rád, že tě vidím stárnout po svém boku… Pořád doufám, že ti těch pár vrásek nevadí…"řekl a já zakroutila hlavou. Spustila jsem svoje paže a pohladila ho po obličeji. Rukou jsem pohladila dvě vrásky na jeho čele.

"Tahle je moje oblíbená. Je ze strachu o naši rodinu. Objeví se vždy, když se něco stane. Když si Ryan před sedmi lety zlomil ruku, když spadl z kola, nebo když Emmett pokaždé spadl, když se učil chodit. Tahle je ze starostí, které máš v práci…"řekla jsem a poté jsem pohladila vrásku mezi obočím.

"Tahle se objeví vždy, když se cítíš bezmocný. Měl jsi jí i před dvaceti lety. Pokaždé, když jsem byla v nemocnici, měl jsi ji. Hodně pro mě znamená…"vyprávěla jsem a nakonec se rukou přesunula až k jeho ústům.

"A tyhle malé vrásky mám ze všeho nejradši. Objeví se vždy, když se jen trošku usměješ. Vidím je každý den už dvacet let. Máš je na tváři neustále…"řekla jsem a usmála se. Bylo krásné sledovat to místo, o kterém jsem mu teď vyprávěla, když mi úsměv oplatil a ty vrásky tam byly znovu.

"Ani jedna tvá vráska neznázorňuje stáří, Edwarde.
Jsi člověk, který se strachuje o druhé, proto ty vrásky máš. Milovala bych tě, i kdyby to byly vrásky stáří. Nezáleží na tom, jak vypadáš teď nebo jak jsi vypadal, když nám bylo osmnáct… Jediné, na čem záleží, je ten cit, který chováme jeden ke druhému a k našim dětem. Na ničem jiném nezáleží, Edwarde, než na tom, že tě miluju…"zakončila jsem svůj monolog a on na mě shlížel vroucným pohledem. Ruku, kterou měl na mé tváři, přesunul za můj zátylek.

"Ani nevíš, jak moc tě miluju já, Belli"oslovil mě přezdívkou, kterou používal v mládí. Věděl, že jí mám ráda. Nikdo jiný krom jeho mi tak neříkal… Opřela jsem se čelem o to jeho. Pohledem jsem sklouzla k jeho rtům, stejně jako on k mým. Trvalo jen chvilku, než jsme pokořili tu hranici mezi nimi. Chvilku jsme stáli na balkoně, nepřerušujíc tento náš polibek. Edward mi rukama rozmotal ručník, který jsem měla stále na hlavě a já ucítila, jak mi mokré vlasy lemovaly obličej. Edwardovy prsty se do nich zabořily a jeho rty stále nepřerušovaly polibek. Po chvilce mě vyzvedl do náruče a odnesl do vedlejšího pokoje. Poslepu zavřel dveře na balkon a postavil mě na zem. Zády mě natiskl na teď už zavřené dveře. Cítila jsem, jak si jeho ruce razí cestu z mého krku k lemu županu, který jsem měla na sobě. Nakonec mi ho rozepnul a já cítila jeho horké ruce na svém těle. Zvláštní bylo, že i teď po těch letech, jsem cítila menší ostych, když jsem před ním byla bez oblečení. Ale stále jsem mohla cítit ten příjemný pocit v podbřišku, když se mě dotýkal. Ani já jsem dlouho nezahálela a začala mu soukat tričko z kalhot. Jeden dlouhý polibek se začínal měnit v několik drobnějších políbení. Ty však hravě překonaly ten první, co se týče intenzity a vášně, kterou obsahovaly. Jednu ruku mi obmotal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Druhou rukou hladil celé mé tělo. Přejížděl z mého krku přes prsa až k boku a na zadeček. Poté zpátky nahoru a stále dokola. Já se k němu jenom víc a víc tiskla a zamotávala své prsty do jeho vlasů.
Po chvíli mě odlepil ode dveří a začal se mnou couvat směrem k posteli. Já si mezitím nechala z ramen sklouznout župan a tak se zbavit posledního kousku, který zahaloval mé tělo. Poté už jsem mu jen položila ruce na hruď a tlačila ho víc a víc k posteli. Když jsme došli až k ní, opřela jsem se do něj a on se natáhl na postel, čímž se rozdělily i naše rty. Sedla jsem si na něj obkročmo a líbala ho na hrudi. Postupovala jsem přes krk až zpátky k jeho hladovým rtům. Chvíli jsem si s ním hrála, než mu začala docházet trpělivost. Přetočil nás na posteli, takže ležel na mě. Rukama opět studoval celé mé tělo. Chvíli si hrál s mými ňadry, pokračoval přes pupík až k místu, které neznal nikdo jiný, než on. Několikrát do mě prsty vnikl a já čím dál víc cítila ty pravidelné příjemné vlny, které se šířily z mého podbřišku do celého těla, otupily mi mozek a já nebyla schopná vnímat nic jiného, než touhu po tomto muži, který se nade mnou skláněl. Rukama jsem zamířila k poslednímu kousku oblečení, které měl na sobě. Společnými silami jsme se ho zbavili. Edward znovu spojil naše rty a trochu se ode mě odtáhl, zatímco já jsem se víc vsunula pod něj. Trvalo jen chvilku, než do mě vnikl a já se opět ocitla v ráji, který jsme znali jen my dva. Sehrávala jsem své pohyby s jeho, naplno si užívala ten pocit. Nakonec jsem se vzepřela i já a přetočila nás. Edward ležel na zádech a já se od něho odtrhla rty. Více vzpřímeně jsem se na něm posadila, ale nepřerušovala spojení našich těl. Stále jsem kroužila pánví zároveň s tou jeho, snažila se tak společně s ním dospět k místu, kterého chce každý aspoň jednou dosáhnout. Po chvilce jsem už cítila, jak se všechno teplo celého těla soustřeďuje jen do jednoho bodu. Edward nás znovu přetočil a pokračoval v tanci našich těl. On byl nakonec ten, který mě po chvíli donutil lapat po dechu, nutil mě skočit z útesu do hlubin slasti a štěstí. Tak, jako už mnohokrát předtím, se mu to opět podařilo…

Náš první měsíc v novém domově utekl překvapivě rychle a klidně. Pár týdnů jsme ještě dolaďovali zbytek domu, starali se o velkou zahradu, Ryan každý den jezdil někam na motorce nebo hrál s Emmettem snad všechny hry, které jsme jim s Edwardem koupili. Alice se k nim někdy přidala, nebo si v jednom kuse volala s přáteli z Forks. Také jsem často volala Angele, která teď žila se svou rodinou v Seattlu. Dokonce jsem zjistila, že i Carol stále bydlí tady v Clevelandu. Zkoušela jsem to zjistit hned druhý týden, co jsme se sem přistěhovali. Za ta léta se vůbec nezměnila. Měla jedno skoro dospělé dítě a druhé právě čekala… Edward už nastoupil do nemocnice, a tak často nebyl doma. Byli jsme domluveni, že já budu doma, než děti nastoupí do školy, a teprve potom si začnu hledat zaměstnání… Zrovna dnes byl poslední den letních prázdnin. Edward byl v práci a já si hledala ve své kanceláři na počítači informace o místních právnických firmách. Děti byly ve svých pokojích. Bylo chvíli po obědě. Ze všech výsledků, které jsem našla, mě nejvíce zaujala právnická firma Mellino, která tu v Clevelandu sídlila. Rozhodla jsem se, že se tam půjdu zítra podívat a zeptat se, jestli nemají volné místo. Jen co jsem si napsala adresu, kde firma sídlí, ozvalo se zaklepání na dveře.

"Dále"vyzvala jsem dotyčného za dveřmi. Dveře se otevřely a za nimi se objevil Emmett.

"Copak, zlato?"zeptala jsem se ho a on přešel až ke mně.

"Nepůjdeš si se mnou hrát? Ryan myje motorku a Alice odpočívá"řekl mi a já se usmála. Nakonec jsem jen zaklapla notebook a vydala se s ním dolů. Přece jen jsem už neměla nic na práci. Bylo chvíli po obědě, takže jsem měla celé odpoledne volné. Ryan mě zavedl do obývacího pokoje a zapnul televizi. Dal mi do ruky něco, co jsem vídala, když hráli kluci nějaké hry na televizi.

"Emmette, tohle nemyslíš vážně, viď?"řekla jsem nejistě a on se usmál.

"Prosím, mami! Prosíííím"přemlouval mě a já mu nemohla odmítnout.

"Ale já nevím, jak se to hraje"řekla jsem mu.

"Já tě to naučím. Chceš si zahrát závody v autech?"zeptal se a díval se na různá CDčka s videohrami.

"Dej tam tu nejlehčí hru, pro začátek"řekla jsem mu a on poslechl. Potom si vzal druhé ovládání a šel si sednout vedle mě.

"Tak mě s tím nauč"pobídla jsem ho a ukázala mu tu věc, co jsem měla v ruce.

"Držíš to obráceně, mami"řekl mi a začal se smát. Já jsem se jen zmateně usmála a napravila to.

"Tady máš šipky, kterými ukazuješ směr, kudy chceš jet. Když zmáčkneš tohle, tak couváš, tímhle jedeš dopředu. To je k téhle hře všechno"řekl mi a já jenom zakývala hlavou. Stejně už jsem si nepamatovala, co mi tu teď říkal. Emmett spustil hru a na obrazovce se objevila dvě auta.

"Které je moje?"zeptala jsem se zpanikařeně.

"To červené napravo"odpověděl mi. Na obrazovce se objevila čísla.

3

2

1

Start!

Auto nalevo se vydalo vpřed velkou rychlostí, zatímco to napravo stále stálo na místě.

"Mami, hraj!"zakřičel na mě Emmett a já se lekla. Začala jsem mačkat veškerá tlačítka, která jsem našla. Nakonec se i mé auto rozjelo, i když moc daleko nedojelo. Dělalo mi problém synchronizovat obě své ruce, jednou udávat směr a druhou něco jiného. Bourala jsem naprosto všude. Emmett už byl pravděpodobně dávno v cíli, protože jen seděl vedle mě a hrozně se mi smál. Opravdu jsem se snažila tuto hru přeprat a dostat se do cíle taky. Emmettův smích do pokoje přilákal i Ryana z garáže, který nemohl nejdřív věřit tomu, že já opravdu hraju hry, ale když viděl moje herní umění, začal se smát ještě víc než Emmett. Snažila jsem se to ignorovat a dostat se do cíle, ale pokaždé jsem nabourala do něčeho jiného. Nakonec jsem se začala smát s nimi a poprosila Emmetta o další hru. Tentokrát už mi to šlo líp, i když mě Emmett znovu porazil a byl v cíli první. Po chvíli mě u her vystřídal Ryan, prý aby si Emmett moc nezvykl vyhrávat, když má tak slabého soupeře jako jsem já. Mezitím jsem dětem aspoň udělala nějaké občerstvení a donesla ho zpět do obýváku. Nakonec mi Ryan vrátil ovládání a připojil si k televizi třetí, takže jsme hráli všichni tři. Hodně jsme se u toho nasmáli, strávili jsme u her skoro celý den. Kluci mě učili stále nové hry, které mi ze začátku stejně nešly. Když mě učili nějakou novou, zrovna se vrátil z práce Edward. Přišel k nám a chvíli se díval na to, jak hrajeme. Nakonec jsem se ale opět vzdala a šla udělat večeři. Edward seděl se mnou v kuchyni a vyprávěl mi dnešní zážitky z práce. Já mu zase řekla o té právnické firmě tady v Clevelandu, kam se zítra půjdu podívat. Chvilku jsme o tom debatovali, než jsem zavolala děti k večeři. Společně jsme se najedli a povídali si o zítřku, kdy měl každý nastoupit do školy po dvouměsíční pauze. Nikdo se do nové školy netěšil. Báli se toho. Ale já v nitru duše stále věřila, že to zvládnou… Jsou to přeci naše děti…